Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3454/2012

29 Cdo 3454/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky P. K., zastoupené JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 593/40, PSČ 101 00, za účasti 1/ K. L.,2/ Š. L., společně zastoupených Mgr. Martinem Brudným, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, 3/ Č. P., 4/ J. P. a 5/ Stavebního bytového družstva Poruba, se sídlem v Ostravě – Porubě, Porubská 1015, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 00408441, o zrušení smlouvy o převodu členských práv a povinností, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2011, č. j. -150, takto:

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 8. září 2010, č. j. -98, zamítl Krajský soud v Ostravě návrh „na zrušení“ smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s právem nájmu ve výroku specifikovaného družstevního bytu, jež byla uzavřena 19. března 2008 mezi převodci Č. P. a J. P. na straně jedné a nabyvateli K. L. a Š. L. na straně druhé (dále jen „smlouva“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky II. až IV.].

K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Olomouci, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu navrhovatelky na určení neplatnosti smlouvy, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. (výrok první), výrok II. o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).

Proti prvnímu a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “), odmítl.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti třetímu výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení a proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že dovolatelka se mýlí, vytýká-li soudům obou stupňů, že její návrh, jehož petit byl formulován „na zrušení smlouvy“, neposuzovaly jako návrh o určení neplatnosti smlouvy. Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud návrh v projednávané věci posoudily jako návrh o určení neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ve smyslu , což je patrné i z toho, že závěr o jeho nedůvodnosti založily na nedostatku naléhavého právního zájmu navrhovatelky na určení neplatnosti napadené smlouvy.

Dovolatelka však závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nikterak nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.

Z ustálené judikatury se pak podává závěr, podle něhož zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (za mnohá rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21).

Proto na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z argumentace dovolatelky směřující k věci samé (podle níž je smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu , ). Její přezkoumání v dovolacím řízení nemůže ničeho změnit na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí návrhu), a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení , a , když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a pouze K. L. a Š. L. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 2.100,- Kč. Podle advokátního tarifu se odměna za zastoupení snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení 21 % daně z přidané hodnoty ( ) tak dovolací soud přiznal K. L. i Š. L. (každému z nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.214,30 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. února 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu