Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1257/2013

32 Cdo 1257/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a.s., se sídlem vPraze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, proti žalovaným 1)M. M. a 2) S. M., o zaplacení částky 508.400,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2012, č. j. -174, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 3. listopadu 2011, č. j. -127, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 508.400,90 Kč se 7,7% úrokem z prodlení od 2. června 2010 do zaplacení (výrok I.), co do 7,7% úroku z prodlení z částky 508.400,90 Kč od 15. května 2010 do 1. června 2010 řízení zastavil (výrok II.) a žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně (proti výroku o nákladech řízení) a žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 508.400,90 Kč se 7,7% úrokem z prodlení z částky 500.000,- Kč od 2. června 2010 do zaplacení (první výrok), změnil jej v části výroku I., kterou bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 7,7% úrok z prodlení z částky 8.400,90 Kč od 2. června 2010 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (druhý výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti prvnímu a třetímu výroku - podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „ “ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a co do důvodu na ustanovení , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání nebylo shledáno přípustným podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili, případně jejich řešení zpochybnili.

Z ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatelé spatřují zásadní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení v řešení otázky, zda výkon práva žalobkyně na zaplacení dosud nevráceného úvěru není v rozporu s dobrými mravy, jestliže při uzavírání smlouvy o úvěru a meziúvěru nepřihlédla k faktické sociální, zdravotní a finanční situaci dovolatelů a jednotlivé splátky (ve výši 1.500,- Kč měsíčně každým žalovaným na poskytnutý úvěr a ve výši 789,- Kč měsíčně jako vklad na účet stavebního spoření, rovněž každým žalovaným) podle názoru dovolatelů stanovila v nereálné výši, čímž se výrazně podílela na platební nekázni dovolatelů. Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť judikatura dovolacího soudu je v otázce, jež je určující pro napadené rozhodnutí, tedy v otázce, kdy lze považovat výkon práva za rozporný s dobrými mravy ve smyslu ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), dlouhodobě ustálena. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1997, pod číslem 62, nebo rozsudek ze dne 25. října 2004, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Dovodil, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních pravidel chování, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu dobrých mravů zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu.

Odvolací soud neshledal výkon práva žalobkyně na zaplacení dluhu z úvěru v rozporu s dobrými mravy s přihlédnutím k tomu, že žalovaní při podpisu smlouvy o úvěru znali svou finanční situaci, věděli, jaké mají v té době příjmy a jaké příjmy mohou předpokládat v budoucnu. Přesto požádali o poskytnutí úvěru, souhlasili s výší splátek a úvěr vyčerpali. Jejich jednání bylo výrazem zásady smluvní svobody a zásady autonomie vůle jako principu, jenž je charakteristický pro soukromoprávní vztahy. Neshledal-li odvolací soud důvody pro odepření ochrany výkonu práva žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy, posoudil otázku aplikace korektivu dobrých mravů podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v souladu s ustálenou soudní praxí. Nelze přehlédnout, že poskytnutí soudní ochrany dovolatelům by znamenalo odepřít soudní ochranu žalobkyni, jež se jako věřitelka domáhá vrácení dluhu a na ekonomické situaci dovolatelů se nijak nepodílela.

Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, není podle ustanovení přípustné, a proti výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu