Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2627/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně D. K., zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí č. 17, proti žalované obchodní společnosti PRIVAMED, Healthia, s.r.o., se sídlem v Plzni, Kotíkovská č. 19/927, IČO 26397943, zastoupené JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 18, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. -198, takto:I. Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. -198, se odmítá.II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně k rukám její zástupkyně JUDr. Hany Hrubešové, advokátky se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí č. 17, částku 4.114,- Kč.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2013, č.j. -198, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl i ohledně dalších 100.000,- Kč, přičemž v rozsahu žalobkyni přiznaných 200.000,- Kč odvoláním napadený rozsudek potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů dosavadního řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek.

Odvolací soud především zrekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž mimo jiné připomněl předcházející zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 2011, č.j. -112, jehož právním názorem se cítil být ve smyslu ustanovení ve spojení s 243g odst. 1 vázán. Odkázal též na příslušné nálezy Ústavního soudu. Konstatoval, že podstatou posouzení věci bylo zvážit, zda žalovanou vznesená námitka promlčení je (či není) v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení obč. zák. Odvolací soud sám se ztotožnil se závěrem, že žalovanou vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy je. S ohledem na konstatovaný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobkyně se pak zabýval důvodností soudem prvního stupně přisouzené výše náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení obč. zák., přičemž odvolání žalované shledal zčásti důvodným.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované dne 15. května 2013, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 12. července 2013 včasné dovolání, které výslovně směřuje proti všem jeho výrokům. Jeho přípustnost vyvozuje z ustanovení s tím že Vrchní soud v Praze se odchýlil od stálé praxe dovolacího soudu ohledně doktríny práva na spravedlivý proces, tedy kvality vedení řízení tak, aby nedocházelo k poškozování procesních práv účastníků a k poškozování maximy řádného procesu. Připomíná tvrzenou nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí, jeho překvapivost, neprovedení důkazů, porušení práva na spravedlivý proces. Dovolatelka pak navrhla, aby napadené rozhodnutí (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze.

K dovolání se nesouhlasně písemně vyjádřila žalobkyně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, resp. též k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , ve lhůtě vymezené ustanovením Poté se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto čtyř okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání v označené věci však fakticky nenastoluje žádnou z uvedených čtyř alternativ, které jsou výlučně způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Odvolací soud sám, se věcí zbýval pečlivě, přičemž přihlížel k judikatuře dovolacího soudu a vycházel zejména z již zmíněného zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu. Pokud důvody dovolání mimo jiné dokládá i vlastním náhledem na skutkové okolnosti případu, pak takové výtky nejsou způsobilé k závěru o přípustnosti dovolání v této věci podle ustanovení , protože podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ). Vzal současně v úvahu též ustanovení ().

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle , ., , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Žalobkyni rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 4.114,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2014

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu