Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2957/2013

30 Cdo 2957/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) J. F., a b) R. J., obou zastoupených Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, proti žalované obchodní společnosti Centrum Holdings s.r.o., IČO 25273663, se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, zastoupené Mgr. Liborem Štajerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o ochranu osobnosti, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. -155, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2012, č.j. -119, výrokem I. zamítl žalobu, podle které je žalovaná povinna od okamžiku doručení rozsudku stáhnout ze svého webového serveru Aktuálně.cz a zdržet se nadále zveřejňování článků označených ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, podle které je žalovaná povinna uveřejnit na svém serveru omluvu paní R. J. ve znění uvedeném ve výroku, výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na svém serveru omluvu panu J. F. ve znění intimovaném ve výroku a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně posoudil předmětnou věc podle ustanovení ásl. ( - dále jen „obč. zák.“). Vyšel ze zjištění, že žalovaná uveřejnila na svém serveru www.aktuálne.cz ve dnech 5. – 10. října 2010 řadu článků o lyžařském mistrovství světa v Liberci v roce 2009 a dospěl k závěru, že napadená tvrzení uvedená v předmětných článcích se zakládají na skutečnosti a rozhodně nejsou „nepravdivá, zavádějící ani zkreslující“. Především informace o společnosti Media Flow a jejím majetkovém propojení s oběma žalobci, o majetkové situaci žalobců a naopak špatné majetkové situaci společnosti Media Flow, uveřejnění fotografií zaznamenávajících vztahy s politickými špičkami, se zakládají na pravdě a obsahují pouze oprávněnou kritiku podnikatelské činnosti žalobců, v jejímž rámci čerpali v souvislosti s libereckým mistrovstvím světa finance z veřejného rozpočtu. Podle soudu žalobci navíc neuvedli ani konkrétní újmu, která by jim měla uveřejněním článků vzniknout. Nadto texty omluv požadovaných žalobci jsou nejasné a nekonkrétní. Uveřejněné fotografie, které žalobkyně sama prezentovala na webových stránkách občanského sdružení, v němž se angažovala, nemohly podle mínění soudu z tohoto důvodu zasáhnout do osobnostních práv žalobců, stejně tak jako fotografie domu, pořízená zvenčí a nezachycující nic, co by umožnilo identifikaci vlastníka nebo jeho uživatele.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2013, č.j. -155, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé podle (dále jen „ “) potvrdil a změnil jej pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, ze kterých vyplynulo propojení žalobců se společností Media Flow, s.r.o. prostřednictvím lucemburské společnosti. Konstatoval, že proto z tohoto důvodu nelze dovozovat neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců v tvrzení, „že vydělali na L.“, nebo porovnáváním majetkové situace žalobců s následným konkursem na společnost Media Flow, s.r.o. Další tvrzení se vztahují ke společnosti Media Flow s.r.o., nikoli k osobám žalobců, takže v případě zásahu do práv společnosti by žalobci nebyli věcně aktivně legitimováni. Prvního žalobce se týká pouze tvrzení obsažené v článku ze dne 6. října 2010, „Miliony z L. přihrála přímluva tajemné dámy ODS“, kde je uvedena citace člena organizačního týmu T. P., že žalobce „patří mezi ty, kteří mu dluží peníze“. Žalovaná však v tomto případě doložila, že již dne 4. listopadu 2010 byl tento výrok upraven. Dále se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zveřejněné fotografie nemohly zasáhnout do osobnostních práv žalobců.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupkyni žalobců dne 7. května 2013 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 28. června 2013 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozují od ustanovení a podávají je z důvodu uvedeného v , neboť se domnívají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Především namítají, že odvolací soud (i soud prvního stupně) se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když na základě skutkových zjištění nesprávně dovodil, že nepravdivými tvrzeními žalované nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců. Odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2003, sp. zn. , podle kterého „se rozumí neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti zásadně každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje do práv fyzické osoby chráněných ustanovení a násl. obč. zák.“ Dále poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. , z něhož vyplývá, že „difamující tvrzení zasahující do práva na ochranu osobnosti je nutno posoudit nikoli jen podle použitých výrazů a formulací, nýbrž podle celkového dojmu, který působí, s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k tvrzení došlo. Významné je, zda celkové vyznění informace odpovídá pravdě“. Dovolatelé mají za to, že se v jejich případě jedná o nepřípustnou kritiku, když byly použity výrazy s vysokou mírou expresivity, a vzbudily dojem, že na vysoce ztrátovém mistrovství světa v L. dovolatelé vydělali řádově několik miliónů korun nečestným způsobem. Dále namítají, že z předložených důkazů v žádném případě nevyplývá majetkové propojení dovolatelů se společností Media Flow v době trvání mistrovství světa v L.

Z uvedených důvodu žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé mění tak, že se žalobě vyhovuje a že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí s tím, že dovolání žalobců je založeno pouze na polemizování se skutkovými závěry.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ačkoliv je dovolání žalobců relativně obsáhlé a dovolávající se fakticky ve smyslu ustanovení toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jeho obsah neoznačuje a ani fakticky nenastoluje žádnou z uvedených alternativ charakterizujících napadené rozhodnutí, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Pokud dovolání poukazuje na konkrétní dva judikáty Nejvyššího soudu, od jejichž závěrů se dovolací soud nemíní odchylovat, pak je třeba připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu s ohledem na konkrétní skutková zjištění ve vztahu k nim, i k další četné judikatuře dovolacího soudu (rozsudky NS ČR ze dne 10. ledna 2013, sp.zn. , ze dne 29. listopadu 2012, , aj.; zmínit lze např. též nálezy Ústavního soudu - ze dne 8. února 2000, sp.zn. , ze dne 10. července 1997, sp.zn. , aj.) obstojí. Lze pak dodat, že případné výtky dovolatelů upínající se k otázce skutkových zjištění neodpovídají předpokladu obsaženému v ustanovení Nelze proto dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalované vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 2.500,- Kč byla stanovena podle , ., , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 2.800,- Kč. Žalované rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 588,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalované tak činí 3.388,- Kč ve vztahu ke každému z žalobců ( citované vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. února 2014

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu