Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2669/2013

23 Cdo 2669/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně GRAPE SC, a.s., se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Václavské nám. 832/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25708783, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínen, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalovanému P. B., identifikační číslo osoby 72627786, zastoupenému Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, o zaplacení částky 78.904,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2013, č. j. -174, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 2. března 2012, č. j. -134, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 76.358,34 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2.546,50 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalovaného (proti výrokům pod body I. a III.) odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III. zrušil (první výrok), v uvedeném rozsahu řízení zastavil (druhý výrok), věc po právní moci tohoto rozhodnutí postoupil předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že se žalobkyně v řízení domáhala na žalovaném zaplacení faktur za leden, květen a červen 2009 znějících vždy na částku 29.750,- Kč za poskytování dodávek internetu, tzv. konektivity. Dále se domáhala zaplacení částky 1.475,- Kč za dodání zboží, a částek 535,50 Kč a 536,- Kč za prodloužení domény io2.cz v roce 2008 a 2009 (ohledně těchto částek byla žaloba soudem prvního stupně pravomocně zamítnuta). Žalobkyně je držitelem osvědčení Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) potvrzujícího oprávnění k vykonávání komunikační činnosti též v oblasti veřejně dostupné služby přístupu k síti internet. Žalovaný je podnikatel podnikající podle živnostenského zákona a zákona o elektronických komunikacích a je držitelem osvědčení ČTÚ potvrzujícího oprávnění k vykonávání komunikační činnosti též v oblasti veřejně dostupné služby přístupu k síti internet.

Předně se odvolací soud, cituje ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a ustanovení , o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zabýval otázkou, zda je v dané věci dána pravomoc soudů. Konstatoval, že mezi účastníky se jedná o spor o cenu za službu ze smlouvy mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost na základě , k jehož projednání a rozhodnutí je ze zákona kompetentní jiný orgán než soud. Uvedl, že soud prvního stupně tedy v části rozsudku, napadené odvoláním, o věci samé rozhodl, aniž byla dána jeho pravomoc, jejíž nedostatek je ve smyslu ustanovení takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítajíc nesprávné vyřešení otázky procesního práva. Dle dovolatelky odvolací soud nesprávně interpretoval a aplikoval ustanovení

Dovolatelka se domnívá, že se v dané věci jedná o spor, ve kterém má pravomoc rozhodovat soud a nikoli ČTÚ jako správní orgán. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikatuře zvláštního senátu zřízeného na základě , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „ “). Uvádí, že žalovaný předmětnou smlouvu vypověděl dne 21. ledna 2008, nadále však internet a služby s tím spojené až do 17. června 2009 odebíral, lze tudíž uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně.

V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný tak, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání žalobkyně podle ustanovení a 2 odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

Odvoláním zpochybněný závěr, podle něhož není v dané věci dána pravomoc soudů, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. ) i judikaturou zvláštního senátu zřízeného na základě (srov. např. usnesení zvláštního senátu NSS zřízeného podle ze dne 30. června 2006, sp. zn. Konf 132/2005, či ze dne 20. září 2007, sp. zn. ). Žalobkyně se ve své žalobě podané soudu prvního stupně jednoznačně domáhala zaplacení tvrzené smluvní ceny za dodávky internetu, tzv. konektivity. V průběhu řízení tvrdila, že žalovaný předmětnou smlouvu o vzájemné spolupráci nikdy nevypověděl, že naopak tuto smlouvu vypověděla žalobkyně v červnu roku 2009. Žalobkyně tedy v žalobě (ani následně v průběhu řízení před soudem prvního a druhého stupně) netvrdila, že se na žalovaném domáhá vydání bezdůvodného obohacení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 29. ledna 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu