Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4111/2013

28 Cdo 4111/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce Golf Club Hořehledy, IČ: 26649594, se sídlem v Praze 4, Nad Úpadem 234, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, proti žalovaným: 1) Bc. R. B., P., a 2) G. B. Ch., P., obou zastoupených Mgr. Radkem Chaloupkou, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 2, o zaplacení 4.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. -81, takto: I. Dovolání se o d m í t á .

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.573,- Kč k rukám Mgr. Radka Chaloupky, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. října 2012, č. j. -63, tak, že se nepřipouští, aby do řízení přistoupila jako žalovaná 2) G. B. Ch. (výrok I) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a touto účastnicí (výrok II).

Vycházeje z vymezeného předmětu řízení – v němž se žalobce domáhá vůči žalovanému 1) zaplacení členského příspěvku v golfovém klubu za rok 2008 – odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcův návrh na přistoupení žalované 2) do řízení ( – dále jen „ “) není opodstatněný, neboť není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobce požaduje uhrazení částky i po této účastnici. Její připuštění do řízení pokládá odvolací soud za odporující též zásadě hospodárnosti řízení a vyslovuje pochybnost, zda návrh žalobce není toliko reakcí na stav důkazní nouze a zda jím žalobce nesleduje obejít institut záměry účastníků, v případě, že žalovaný 1) není ve věci pasivně legitimován.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K otázce přípustnosti dovolání se výslovně nevyjádřil, z obsahu dovolání lze však dovodit, že jeho přípustnost žalobce spatřuje v tom, že se rozhodnutí odvolacího soudu odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; konkrétně žalobce poukazuje na rozhodnutí ve věcech sp. zn. a . Přitom líčí okolnosti případu, jež jej vedly k podání návrhu na přistoupení žalované 2) do řízení, opakuje, že „neví, v jaké vztahu je žalovaný s paní Ch.“ (žalovanou 2/), má za to, že může jít o manželku žalovaného 1), případně o osobu jednající s žalobcem coby nezmocněný jednatel žalovaného 1). Odvolacímu soudu vytýká, že se již při rozhodování o připuštění této účastnice do řízení zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného. Popírá, že by svým návrhem sledoval obcházení institutu záměny účastníků. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu změněno v ten smysl, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.

Žalovaní pokládají usnesení odvolacího soudu za správné, dovolání mají za nepřípustné a navrhli jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud jak soud dovolací ( ) posoudil věc podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 31. 12. 2012 (srov. článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Ustanovení , zakládající přípustnost dovolání proti v něm vyjmenovaných rozhodnutím odvolacího soudu, míří toliko na situace, kdy bylo o procesním nástupnictví účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměrně účastníka ( ) rozhodnuto až v průběhu odvolacího řízení. O takový případ v posuzované věci nejde.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu – jde-li o právní otázku, na jejímž vyřešení závisí – je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod odchýlit se ani ve věci nyní posuzované.

Podle konstantní judikatury řešící otázky výkladu a aplikace ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) „soud návrhu žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení ( ) nevyhoví také tedy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku domáhá (jde-li o přistoupení na straně žalované), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup“.

O takové důvody, mimo jiné, své negativní rozhodnutí o žalobcově návrhu opírá i odvolací soud. Žalobcův návrh (s přihlédnutím ke stavu v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu; ) postrádá vylíčení alespoň základních skutečností, z nichž žalobce (případně) dovozuje svůj nárok i vůči žalované 2), jejíž přistoupení tímto navrhuje do řízení, v návaznosti na jím dosud provedené vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž dovozuje nárok vůči žalovanému 1) coby členu žalujícího spolku (občanského sdružení), z titulu neuhrazených členských příspěvků. Ke skutečnostem nově uplatněným žalobcem až v dovolání dovolací soud nepřihlíží (srov. ), nehledě na to, že ani v podaném dovolání tyto okolnosti žalobce blíže neupřesňuje (uvádí-li, že „ neví, v jaké vztahu je žalovaný s paní Ch.“).

Odvolací soud své rozhodnutí opírá též o další z relevantních důvodů, totiž že přistoupení další účastnice do řízení bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Tak je tomu zejména tehdy, pokud by přistoupení dalšího účastníka vyvolalo potřebu dalšího dokazování a oddálilo vydání rozhodnutí ve vztahu mezi dosavadními účastníky. Takový závěr lze učinit i v posuzované věcí, i s přihlédnutím k tomu, že vůči nově přistoupivšímu účastníku nemohou působit bez dalšího účinky zahájení řízení v takové podobě, jako tu byly v době zahájení řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejde přitom ani o případ, kdy má další do řízení povolávaný účastník vytvářet spolu s dosavadním účastníkem nerozlučné společenství ( ) a kdy právo vyžaduje, aby se řízení účastnili všichni nositelé hmotného práva či povinnosti.

Námitka žalobce, že odvolací soud předčasně činí závěry o věcné legitimaci účastníků, korektní není (takové kategorické závěry se z odůvodnění napadeného usnesení nepodávají). Hypotetický závěr odvolacího soudu o možném obcházení institutu záměny účastníků ( ) je pak důvodem spíše podpůrným a rozhodnutí odvolacího soudu – založené zejména na absenci skutkového zdůvodnění nároku vůči žalované 2), resp. na argumentaci principem hospodárnosti řízení – na těchto závěrech nespočívá. Rozhodnutí soudu, že se přistoupení dalšího účastníka do řízení nepřipouští, samozřejmě neznamená, že by žalobce proti této osobě nemohl uplatnit své nároky v samostatném řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( ).

Jelikož usnesení dovolacího soudu je ve vztahu k žalované 2) rozhodnutím, jímž se řízení končí, rozhodl Nejvyšší soud ve vztahu mezi žalobcem a touto účastnicí též o náhradě nákladů dovolacího řízení ( , , části věty před středníkem a ). K těmto nákladům na straně (oprávněné) žalované 2) patří odměna advokáta 1.000,- Kč ( , , , ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300,- Kč ( cit. vyhlášky) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ve výši 273,- Kč ( ), tj. celkem 1.573,- Kč.

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) bude o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu