Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 249/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně JK Machinery, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Pod Pekařkou 107/1, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 27447472, zastoupené Mgr. Vítem Bavorem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 1238/3, PSČ 110 00, proti žalované STEEL Separation, s. r. o., se sídlem v Myjavě 1092, PSČ 907 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 46636188, o zaplacení částky 711.757,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto:

projedná

a

rozhodne

Městský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. června 2013 u Městského soudu v Praze domáhá zaplacení částky 711.757,- Kč s úrokem z prodlení, jež do výše 651.792,- Kč představuje zálohu na cenu díla podle účastníky uzavřené smlouvy o dílo, vyúčtovanou žalované zálohovou fakturou č. 3292008, a do výše 59.965,- Kč smluvní pokutu za prodlení s úhradou zálohové faktury.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2013, č. j. -6, které nabylo právní moci dne 5. července 2013, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (tj. ve znění účinném v době zahájení řízení) [dále jen „“], vysloví-li soud, že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek předloží Nejvyššímu soudu.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V posuzovaném případě jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť žaloba směřuje proti právnické osobě se sídlem na území Slovenské republiky, tedy v členském státě Evropské unie. Je proto třeba se nejprve zabývat otázkou, zda posuzovaná věc patří do pravomoci soudů České republiky.

Z obsahu spisu vyplývá, že spor je veden o plnění ze smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami písemně dne 13. září 2012, v níž si strany sjednaly (bod 12.4 smlouvy), že „všechny případné spory z této smlouvy a v souvislosti s ní, budou přednostně řešeny smírnou cestou“ a „nedojde-li k dohodě, bude spor rozhodován s konečnou platností u všeobecného soudu ČR ve smyslu platné právní úpravy“.

Po přistoupení České republiky do Evropské unie (l. května 2004) vstoupilo i na území České republiky v platnost Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), které v článku 23 upravuje možnost stran, z nichž alespoň jedna má bydliště (sídlo) na území členského státu, uzavřít dohodu, podle níž v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu. V takovém případě je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.

Je tedy zřejmé, že strany pro spory vzniklé ze smlouvy o dílo a v souvislosti s ní sjednaly ve smyslu článku 23 nařízení Brusel I pravomoc (v terminologii tohoto nařízení „mezinárodní příslušnost“) soudů České republiky. Nedohodly však, který ze soudů České republiky má být příslušným soudem k rozhodování takových sporů.

Jelikož se jedná o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž peněžitá částka požadovaná žalobkyní převyšuje v přepočtu 100.000,- Kč, je dána věcná příslušnost krajských soudů [ ].

Místní příslušnost soudu není možné určit podle předpisů českého práva, neboť žalovaná nemá v České republice sídlo ( ) ani podnik či organizační složku ( ). Ze samotné této skutečnosti však nelze dovozovat, že zde není soud, který by byl místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Místní příslušnost totiž může být upravena i přímo použitelným předpisem ES. Tím je nařízení Brusel I, a to v těch svých ustanoveních, kterými neupravuje toliko mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale svěřuje příslušnost (mezinárodní i místní) soudu určitého místa (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2012, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

Podle Čl. 5 odst. 1 nařízení Brusel I osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

V projednávané věci měl být závazek žalované, o nějž se ve sporu jedná, splněn, jak vyplývá z předložené faktury (viz v ní označený SWIFT kód), v sídle České spořitelny, a. s., tedy v obvodu Městského soudu v Praze, k projednání a rozhodnutí této věci je tedy podle Čl. 5 odst. 1 písm. c) a a) nařízení Brusel I místně příslušný tento soud.

Vzhledem k tomu však, že Městský soud v Praze, veden odlišným právním názorem, založil svým pravomocným usnesením ze dne 11. června 2013, č. j. -6, podklad pro rozhodování Nejvyššího soudu České republiky o určení místně příslušného soudu podle ustanovení , bylo s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům rozhodnuto, že Městský soud v Praze je místně příslušným pro řízení nyní vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu