Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3742/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci péče o nesvéprávného M. V., zastoupeného opatrovnicí J. V., dále zastoupeného JUDr. Marcelou Kolibovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Třeboradická 755/9, o uvolnění finančních prostředků z účtu opatrovance, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání opatrovnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2013, č.j. -276, takto:

I. Dovolání opatrovnice se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 12. dubna 2013, č.j. -253, výrokem I. vyhověl návrhu opatrovnice o uvolnění finančních prostředků z účtu č. 246505607/0300 v částce 29.177,- Kč, a ve zbytku návrh zamítl. Výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení kolizní opatrovnice.

Soud prvního stupně posoudil věc podle ustanovení (dále jen „“). Na návrh opatrovnice uvolnil pouze odůvodněné výdaje poskytnuté opatrovnicí pro účely opatrovance, jako např. uhrazení rehabilitačního pobytu, dvou rekondičních pobytů, cestovné a předpokládaný rekondiční pobyt ve Š. Rozhodnutí soudu vyšlo z předsvědčení, že výdaje opatrovance by měly korespondovat na straně jedné se zůstatkem na jeho bankovním účtu (který již není navyšován) a na druhé straně s příjmy opatrovance, které dosahují necelých 10.000,- Kč.

K odvolání opatrovnice Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2013, č.j. -276, výrokem I. rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavé části změnil tak, že se opatrovnici z účtu č. 246505607/0300 uvolňuje ve prospěch opatrovance dalších 35.823,- Kč; jinak rozhodnutí ve výroku I. potvrdil. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud především poukázal na skutečnost, že byť úspory na stavebním spoření opatrovance vznikly především přičiněním opatrovnice, účet se stal výlučným majetkem opatrovance, s nímž opatrovnice může disponovat jen pod dohledem soudu. Běžný příjem opatrovance zásadně není takový, aby mu umožňoval pravidelná nadstandardní vydání mimo zajišťování základních potřeb. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že při uvolňování finančních prostředků z účtu je třeba postupovat uvážlivě. Dospěl k závěru, že vzhledem k výši úspor, věku a stavu opatrovance a věku opatrovnice, je možné do budoucna uvažovat o uvolnění 20.000,- Kč ročně na akce typu výlety, rekondiční pobyty, volnočasové a terapeutické aktivity apod. s tím, že vznikne i dostatečná finanční rezerva na jiná vydání mimořádného charakteru. Proto za rok 2012 a 2013 přiznal opatrovnici čerpání 40.000,- Kč z účtu opatrovance a na vybavení bydlení, na ošacení a další vydání dlouhodobější investiční povahy považoval za přiměřené poskytnout opatrovnici dalších 25.000,- Kč.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala opatrovnice dne 14. října 2013 včasné dovolání. Dovolání podává do všech výroků z důvodů, že nebyly provedeny důkazy, které navrhovala a nebyla v rámci dovolacího řízení dosud řešena otázka uvolnění finančních prostředků opatrovnici v případech, kdy sám opatrovanec dokáže posoudit, že uvolnění dalších prostředků je v souladu s jeho potřebami a zájmy. Domnívá se, že nerespektování přání jejího syna je přímo v rozporu se Základníu práv a svobod a že soud by měl alespoň jednou v tomto ohledu syna vyslechnout.

Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, resp. též k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , ve lhůtě vymezené ustanovením Poté se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu zjištěno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání v označené věci fakticky nenastoluje žádnou z uvedených čtyř alternativ, které jsou výlučně způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Odvolací soud sám se věcí zabýval velmi pečlivě, přičemž přihlížel též k judikatuře dovolacího soudu. Výtky dovolatelky směřují převážně proti neprovedení jí navržených důkazů, včetně výslechů jejího syna. Tyto výtky však nejsou způsobilé k závěru o přípustnosti dovolání v této věci podle ustanovení , protože podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nelze současně přehlédnout ani to, že dovolání směřuje i proti vyhovující části napadeného rozhodnutí, kdy dovolatelka k tomuto mimořádnému opravnému prostředku nebyla legitimována.

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. února 2014

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu