Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3587/2013

32 Cdo 3587/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PRAGOTECH CZ,spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, K Vltavě 653, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25654578, zastoupené JUDr. Petrem Adamíkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod pekárnami 245/10, proti žalovanému Ing. arch. V. S., zastoupenému JUDr. Milanem Lindnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 475/7, o zaplacení 173 258 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. -490, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2011, č. j. -324, v části požadovaného úroku z prodlení z částky 173 258 Kč za období od 21. března 2004 do 24. března 2004 a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), potvrdil ho v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení z částky 147 142 Kč za období od 25. března 2004 do 3. dubna 2004 a v rozsahu 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 3. dubna 2004 do zaplacení dle specifikace ve výroku rozhodnutí (výrok II.), zrušil ho a řízení zastavil ohledně částky 26 116 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 3. dubna 2004 do zaplacení dle specifikace ve výroku rozhodnutí (výrok III.) a změnil ho tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 147 142 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 3. dubna 2004 do zaplacení dle specifikace ve výroku rozhodnutí (výrok IV.). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok V.) a o povinnosti obou účastníků řízení nahradit náklady řízení České republice (výroky VI. a VII.).

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení („ “), přičemž v otázce dovolacích důvodů odkazuje na ustanovení a b)

Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v něm oproti obligatorním požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ).

Odvozuje-li dovolatel přípustnost dovolání z , patrně přehlédl, že s ohledem na datum vydání napadeného rozhodnutí se na projednání a rozhodnutí o dovolání uplatní – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 16. září 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolateli uplynula dne 26. srpna 2013 (srov. ustanovení větu první ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl. Pro úplnost dodává, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudu či jeho hodnocení provedených důkazů nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod dle , a proto by se jimi (ani v případě neodmítnutí dovolání pro vady) nemohl v dovolacím řízení zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu