Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3740/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. Radoslava Valeše, správce konkursní podstaty úpadců D. Ch. a Ing. M. C., zastoupeného JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti žalované Rieker Bohemia spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Perlová 5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60202211, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 522, o zaplacení 129 240,70 Kč s úroky z prodlení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2013, č. j. -363, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. října 2012, č. j. -330, uložil žalované zaplatit žalobci 123 262,70 Kč rovným dílem do konkursních podstat obou úpadců a náhradu nákladů řízení (bod I. výroku). Soud prvního stupně dále uložil žalované zaplatit České republice na soudní poplatky 5 170 Kč za žalobu a 6 160 Kč za odvolání žalobce (bod II. výroku).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části prvního bodu výroku, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 123 262,70 Kč rovným dílem do konkursních podstat obou úpadců, a dále ve druhém bodu výroku [výrok I.a)]. Dále ho změnil ve zbývající části prvního bodu výroku ve výši náhrady nákladů řízení [výrok I.b)] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“), namítajíc, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (stanovení výše bezdůvodného obohacení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2000, sp. zn. , a od jeho usnesení ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. , jež jsou – stejně jako i níže odkazovaná rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). I když dovolatelka uvádí, že dovolání podává proti všem jeho výrokům, je možné z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dovodit, že brojí jen proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé.

Konstantní judikatura Nejvyššího soudu v otázce rozsahu a výše bezdůvodného obohacení (srov. dovolatelkou shora odkazovaná rozhodnutí a také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2012, sp. zn. ) rozlišuje mezi náklady, které oprávněný vynaložil na plnění, jež představuje bezdůvodné obohacení, a majetkovým prospěchem, o který se povinný na úkor oprávněného obohatil, s tím, že obě hodnoty jsou obvykle rozdílné (zejména v případech bezdůvodného obohacení při provádění díla). Výraz „obvykle“ je třeba přitom chápat tak, že ani tato judikatura nevylučuje (byť v ojedinělých případech) situaci, kdy obě hodnoty budou ekvivalentní. Rozhodujícím měřítkem vždy bude zásada vyjádřená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. , totiž že navrácením bezdůvodného obohacení musí být dosaženo stavu, jaký zde byl v okamžiku, kdy bylo bezdůvodné obohacení získáno. Tak je tomu i v této věci, ve které dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že ekonomická protihodnota obohacení získaného žalovanou na úkor úpadců v době získání odpovídá ceně, za niž předtím žalovaná úpadcům obuv prodala.

Nejvyšší soud uzavřel, že právním posouzením věci včetně stanovení výše bezdůvodného obohacení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a nejsou tedy naplněny předpoklady přípustnosti dovolání dle

Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), odmítl dovolání podle ustanovení pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2014

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu