Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3902/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně FOKR Czech s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 61, proti žalované Tafonco a. s., se sídlem v Kopřivnici, Areál Tatry 1448/5, PSČ 742 21, identifikační číslo osoby 61974668, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem, se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, PSČ 742 21, o zaplacení částky 4,500.000,- Kč, s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. května 2012, č. j. -374, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“).

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. května 2008, č. j. -195, v části výroku pod bodem I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 2,575.413,20 Kč s úrokem z prodlení, není oproti očekávání dovolatelky přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí je – nejen podle formulace výroku, nýbrž též z hlediska obsahu - rozsudkem potvrzujícím. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak).

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Dovolatelkou formulovaná otázka, podle jejího názoru dovolacím soudem dosud v rovině občanskoprávních vztahů neřešená, „zda je možno za doručeníy oznámení (rozuměj oznámení o postoupení pohledávky) považovat i předloženíy za jiným účelem než účelem doručení a bez faktického ponechání originálního vyhotovení žalované jako osobě, vůči které úkon Oznámení o postoupení pohledávek směřoval“, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže, neboť odvolací soud takovou otázku neřešil a její řešení tudíž není pro napadené rozhodnutí určující. Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů, jenž v tomto dovolacím řízení nelze zpochybnit ( ) a Nejvyšší soud z něho tudíž vychází, neobsahuje skutkové závěry odpovídající tvrzením dovolatelky, že obsahující oznámení o postoupení pohledávek byla pracovnici žalované Ing. B. předána pouze za účelem vyznačení, že pohledávky v oznámení uvedené souhlasí s účetním stavem žalované, ani že této pracovnici nebyl ponechán originály. Právní posouzení odvolacího soudu je založeno na skutkovém zjištění, že Ing. B.u označenou jako oznámení o postoupení pohledávek dne 15. října 2001 převzala a následně ji předala svému nadřízenému Ing. F. Předpoklad, na němž je takto položená otázka založena, tudíž neodpovídá poměrům souzené věci.

Pro úplnost lze dodat, že pokud dovolatelka, jak sama uvádí, uplatnila uvedená tvrzení až v odvolacím řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, jednalo by se o skutečnosti, k nimž dovolací soud podle ustanovení ve vazbě na přihlédnout nesměl.

Otázku zásadního právního významu nelze nalézt ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.

Kritéria stanovená v nesplňují námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka polemizuje s předchozími rozhodnutími Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v této věci, ani námitky, jejichž podstatou je pouhá kritika správnosti právního posouzení odvolacího soudu, nezahrnující otázku právního významu. Při kritice právního posouzení odvolacího soudu v otázce aktivní věcné legitimaci žalobkyně ostatně dovolatelka ve své argumentaci opomíjí, že v době, kdy jí mělo být bez zbytečného odkladu oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni, provedené smlouvou ze dne 6. března 2002, nebyla postupitelem, jemuž vzhledem k ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013, mohla plnit s následkem zániku závazku, popř. s nímž mohla sjednávat dohody o započtení, společnost STELIT spol. s r. o., nýbrž společnost Kaftym Czech spol. s r. o.

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemohou založit ani námitky vad řízení, nezahrnující otázku právního významu (otázku výkladu normy procesního práva), a námitky zpochybňující správnost zjištěného skutkového stavu věci (srov. , část věty za středníkem, ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, jimiž jsou v souzené věci odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje (, 2 ). , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl uveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalobkyni tak náleží mimosmluvní odměna v částce 18.620,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, neboť úkon byl učiněn 7. listopadu 2012, (srov. čl. II ), dále jí náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle ustanovení , tj. 3.973,20 Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 22.893,20 Kč je dovolatelka povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu