Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 11/2012-P10-16

-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v insolvenční věci dlužníka M. V., narozené XY, bytem XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 10, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o dovolání věřitele č. 10 Shell Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/77, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 15 89 05 54, zastoupeného Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, PSČ 142 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2011, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. ledna 2011, č. j. XY, odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 10 (Shell Czech Republic a. s.), doručenou insolvenčnímu soudu dne 30. prosince 2010, ve výši 109.789,75 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí tohoto usnesení účast označeného věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 20. srpna 2010, č. j. XY, byl zjištěn úpadek dlužníka, dlužníku bylo povoleno oddlužení a věřitelé dlužníka, kteří tak dosud neučinili, byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, s poučením podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), že k později podaným přihláškám nebude insolvenční soud přihlížet a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Úplné znění tohoto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dnem 20. srpna 2010 a posledním dnem lhůty pro přihlášení pohledávek věřitelů tak bylo 20. září 2010.

Jelikož věřitel č. 10 podal přihlášku pohledávky pro částku ve výši 109.789,75 Kč (až) dne 30. prosince 2010, to je po uplynutí výše uvedené lhůty, insolvenční soud s odkazem na ustanovení a přihlášku pohledávky jako opožděnou odmítl a současně rozhodl o ukončení účasti věřitele č. 10 v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele č. 10 usnesením ze dne 20. července 2011, č. j. XY, 2 VSOL XY, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud zdůraznil, že insolvenční soud zapisuje do seznamu dlužníků identifikační číslo dlužníka – fyzické osoby, který je podnikatelem, z úřední povinnosti. V dané věci však podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u (insolvenčního) soudu dne 9. srpna 2010 a do dne vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (20. srpna 2010) neměl insolvenční soud vědomost o existenci závazků dlužníka z jeho podnikání. Až v podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 30. září 2010 věřitel č. 10 sdělil, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl neuhrazené závazky vůči označenému věřiteli, přičemž jde o závazky pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka. Současně namítl, že nebyly splněny základní podmínky pro podání návrhu na povolení oddlužení a navrhl řešení úpadku dlužníka konkursem. Insolvenční soud téhož dne (30. září 2010) doplnil do insolvenčního rejstříku údaj identifikačního čísla dlužníka.

Z uvedeného vyplývá – pokračoval odvolací soud – že nejpozději ode dne 30. září 2010 věřitel č. 10 prokazatelně věděl, že ve věci dlužníka je vedeno insolvenční řízení, když nejpozději označeného dne sám zjistil, že o insolvenčním návrhu dlužníka rozhodl insolvenční soud tak, že zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení. V poměrech přezkoumávané věci tak uzavřel, že věřiteli č. 10 začala běžet 30 denní lhůta k podání přihlášky pohledávky od 30. září 2010 a v situaci, kdy pohledávku za dlužníkem u insolvenčního soudu přihlásil až 30. prosince 2010, insolvenční soud ji správně jako opožděnou odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 10 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení části věty před středníkem , (dále jen „“), namítaje, že „je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel především akcentuje, že insolvenční soud postupoval v insolvenčním řízení proti dlužníku chybně již v okamžiku, kdy dlužníku usnesením ze dne 20. srpna 2010 povolil oddlužení a nenahlížel na něj jako na podnikatele. Tímto postupem současně porušil svou zákonnou povinnost zapsat do insolvenčního rejstříku identifikační číslo dlužníka a dopustil tak, že dovolateli jako věřiteli bylo upřeno právo řádně se domáhat uspokojení svých pohledávek za dlužníkem. Ovlivnil tak fungování webové služby ISIR a narušil koncepci založenou na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu dovolateli nemohla začít běžet 30 denní lhůta pro přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení vůči dlužníku.

Dovolatel dále snáší argumenty na podporu závěru, podle něhož je oddlužení nepřípustné u osob, které sice v době podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikaly nebo svou podnikatelskou činnost formálně ukončily, ale stále měly závazky z podnikání.

Ve vztahu k (ne)uveřejnění údaje identifikačního čísla osoby dlužníka v insolvenčním rejstříku dále doplnil, že odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu na základě zcela jiné skutečnosti, než ze které vycházel insolvenční soud, a tím, že „založil své rozhodnutí na tvrzení, že identifikační číslo dlužníka bylo do insolvenčního rejstříku doplněno již dne 30. září 2010, uplatnil v odvolacím řízení pro dovolatele novou skutečnost, která mu nebyla (a ani nemohla být) známa“. V této souvislosti zpochybnil rovněž pravdivost údaje o doplnění identifikačního čísla dlužníka do insolvenčního rejstříku dne 30. září 2010, s tím, že ještě ke dni 21. ledna 2011 v insolvenčním rejstříku identifikační číslo dlužníka zveřejněno nebylo; potud odkázal na „výstupy z insolvenčního rejstříku vyhotovené 21. ledna a 14. října 2011.

„Vzhledem k nezveřejnění identifikačního čísla dlužníka v insolvenčním rejstříku ve lhůtě stanovené v a 4 , nemohlo být uplynutí 30 denní lhůty posuzováno ode dne zveřejnění rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku ze dne 20. srpna 2010, č. j. XY, ani od data 30. září 2010 (k tomuto datu identifikační číslo dlužníka v insolvenčním rejstříku stále zveřejněno nebylo)“.

Přihlášku pohledávky dovolatele tak insolvenční soud nemohl jako opožděnou odmítnout.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 29. prosince 2011, tj. naposledy ve znění

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle ustanovení .

Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení části věty před středníkem ; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dále jen ""), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení (odstavec 1). Při se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění (odstavec 2). Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna vyvěšením příslušné písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokud zákon nestanoví pouze zveřejnění písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně (odstavec 3).

Podle ustanovení insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je spravedlnosti (dále jen "") [odstavec 1]. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden insolvenční spis (odstavec 2). Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku (odstavec 3). Na žádost vydá nebo insolvenční soud úředně ověřený výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního rejstříku nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není veden v insolvenčním rejstříku (odstavec 4)

Podle ustanovení , je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo (odstavec 1). Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující její firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále místo podnikání, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo (odstavec 2). Je-li dlužník právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo (odstavec 3). Údaje podle odstavců 1 až 3 zapíše insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku; není-li mu některý z těchto údajů v uvedené době znám, zapíše jej insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo (odstavec 4). Neprodleně po ustanovení insolvenčního správce zapíše insolvenční soud údaj o tom do seznamu dlužníků. Je-li insolvenční správce fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, sídlo, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; je-li insolvenční správce právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo (odstavec 5).

Podle ustanovení v insolvenčním rejstříku insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení tyto písemnosti a informace: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak, c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon (odstavec 1). Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku (odstavec 2).

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že v době po vydání napadeného rozhodnutí v usnesení ze dne 27. září 2011, sen. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ve vztahu k osobám, které v době zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku nebyly účastníky insolvenčního řízení, se zveřejněním rozhodnutí o úpadku plní oznamovací povinnost insolvenčního soudu ve smyslu ustanovení ve spojení s ustanovením a nikoli povinnost insolvenčního soudu směřující k doručení tohoto rozhodnutí (ve smyslu ustanovení ). Současně vysvětlil, že zákonem není předepsán způsob, jakým má uživatel provádět vyhledávání dlužníků v insolvenčním rejstříku. Použije-li k vyhledávání některý (či více) z údajů umožňujících spolehlivou identifikaci hledané osoby, nelze mu klást k tíži, že nepoužil ještě jiné údaje. U právnické osoby pak k údajům, jež mají přinést spolehlivý výsledek vyhledávání, patří identifikační číslo osoby a/nebo obchodní firma nebo název (potud, že dlužník i při zobrazení více záznamů plynoucích z možné zaměnitelnosti obchodní firmy nebo názvu nezůstane ve výsledcích vyhledávání uživateli insolvenčního rejstříku utajen). Výsledky vyhledávání na základě zadaných parametrů musí být přitom stejné bez ohledu na to, zda tyto byly zadány do formuláře „základního“ či do formuláře hledání „pokročilého“. Dále Nejvyšší soud dovodil, že vzhledem k významu insolvenčního rejstříku při plnění jeho informativní funkce a k jeho povaze (srov. ) je nezbytné vykládat zjištěné nedostatky jeho fungování způsobem, jenž nebude chyby ve fungování veřejné správy (o jejíž informační systém jde) přičítat k tíži osob, jimž má takový systém spolehlivě sloužit. Přitom za řádné fungování informačního systému veřejné správy odpovídá jeho správce a ten je (má být) nejen povinen, ale (na rozdíl od pouhého uživatele takového systému) též schopen, řádné fungování systému doložit.

V této souvislosti Nejvyšší soud dále zdůrazňuje (a to ve shodě s judikaturou odvolacích soudů − k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2010, sp. zn. , 3 VSPH XY, respektive usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2011, č. j. XY, 3 VSOL XY), že koncepce je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je ve smyslu ustanovení informačním systémem veřejné správy, veřejně přístupným na internetu, který poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudů i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu.

Na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba insolvenčního rejstříku, která umožňuje automaticky komunikovat a vyměňovat si údaje z aplikace insolvenčního rejstříku s jinými aplikacemi přes internet. Poskytuje shodné údaje, které jsou dostupné v interaktivním prohlížení insolvenčního rejstříku. Tyto údaje jsou určeny pro strojové zpracování. Služba je koncipovaná jako veřejná a je zdarma. Předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů.

Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků ( ). Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků též identifikační číslo osoby, přičemž tento údaj zapíše insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do sedmi dnů po tomto okamžiku; není-li mu tento údaj v uvedené době znám, zapíše jej do seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud považuje (v poměrech projednávané věci) za právně bezcennou polemiku dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož údaj – identifikační číslo dlužníka – zveřejnil insolvenční soud v insolvenčním rejstříku dne 30. září 2010. Dovolatel totiž podáním datovaným 20. září 2010, doručeným insolvenčnímu soudu 30. září 2010, mimo jiné insolvenční soud upozornil na to, že se z insolvenčního rejstříku dozvěděl, že dne 20. srpna 2010 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o povolení jeho oddlužení. Nejpozději k tomuto datu se tak dovolatel bez jakýchkoli pochybností z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku (bez ohledu na to, zda a kdy bylo následně v insolvenčním rejstříku zveřejněno identifikační číslo osoby dlužníka) spolehlivě dozvěděl o tom, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku oddlužením. Dostalo se mu tak – prostřednictvím insolvenčního rejstříku – všech informací, které potřeboval pro to, aby podal přihlášku pohledávky za dlužníkem insolvenčnímu soudu ve lhůtě 30 dní od uvedeného data (od 20. září 2010); neučinil-li tak, nelze tento stav přičítat k tíži insolvenčnímu soudu, nýbrž k tíži samotnému dovolateli.

Současně nelze přehlédnout, že údaj o tom, že dlužník, který již nebyl podle (jiného) zákona považován za podnikatele, měl závazky (dluhy) vzešlé z jeho podnikání (tj. že ve smyslu ustanovení „je“ podnikatelem), vyšel v insolvenčním řízení najevo (srov. ustanovení části věty za středníkem ) až 30. září 2010, a to na základě podání samotného dovolatele. Do té doby tak nelze insolvenčnímu soudu (důvodně) vytýkat, že v insolvenčním rejstříku údaj identifikačního čísla osoby dlužníka nezveřejnil (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2013, sp. zn. ).

Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání věřitele č. 10 podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu