Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
07E0DD2F7351A913C1257C8D00306EEA.html
HTML · 13.86 KB
No categories available
29 Nd 392/2013
29 Nd 392/2013
U S N E S E N Í
Odůvodnění:
V konkursní věci dlužníka J. K., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97 , vznesl dlužník – u jednání dne 5. listopadu 2013 – námitku vyloučení soudkyně Mgr. Michaely Wenzlové, a to poté, kdy jmenovaná soudkyně poučila dlužníka o tom, že „proti zasedacímu pořádku v jednací síni nelze podávat námitky a že o přítomnosti osob účastnících se jednání (justiční stráže, která je přítomna z důvodu nestandardního průběhu jednání o konečné zprávě, které se konalo 6. listopadu 2012) rozhoduje soud“.
Podáním datovaným 25. listopadu 2013 následně J. K. požádal o sdělení, z jakého důvodu má být při jednáních, kterých má být v dané věci přítomen, přítomna justiční stráž a dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to pro účely doplnění vznesené námitky vyloučení soudkyně.
Podáním datovaným 9. prosince 2013 J. K. vznesl námitku podjatosti „Vrchního soudu v Praze“, a to pro zjevně nepřátelský poměr k jeho osobě, když „navíc“ z dosavadního průběhu konkursního řízení vyplývá, že Vrchní soud v Praze je se soudkyní Mgr. Wenzlovou (jakož i s ostatními soudci Městského soudu v Praze) ať již ekonomicky nebo jinak svázán. Současně akcentoval, že námitku podjatosti Vrchního soudu v Praze doplní o potřebné zákonem stanovené náležitosti příslušným advokátem, který mu bude pro věc určen.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci senátů Vrchního soudu v Praze, a to: 1) 101 VSPH, 15 Cmo a 1 INS, 2) 102 VSPH, 10 Cmo a 2 INS a 3) 103 VSPH, 13 Cmo a 3 INS (tj. soudci označení ve výroku tohoto usnesení), tak, že k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům nemají žádný vztah.
Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012 , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
Všichni jmenovaní soudci (rozuměj soudci senátů Vrchního soudu v Praze, kteří by dle rozvrhu práce zásadně byli povoláni rozhodnout o námitce vyloučení vznesené úpadcem) ve vyjádření k námitce podjatosti (§ 15b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci a že nemajížádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyjmenovaných ve výroku rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu