Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3050/2013

33 Cdo 3050/2013

U S N E S E N Í

ACQUIRE CZ, s. r. o.

1) A. T.,

a

2) České spořitelně, a. s.

se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, o 1,400.000,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č. j. -413, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 15. října 2012, č. j. -396, zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 7. 2012, č. j. -358, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Postupoval podle , o soudních poplatcích, v rozhodném znění, jelikož žalobkyně přes výzvu soudu a řádné poučení o následcích neuposlechnutí výzvy v usnesení, jež nabylo právní moci dne 8. 10. 2012, nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek za odvolání. Ve vztahu k žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků podané dne 10. 10. 2012 dovodil, že o ní není třeba rozhodovat, neboť jde o opakovanou žádost, která neobsahuje žádné nové skutečnosti než ty, jimiž žalobkyně odůvodnila svou předchozí žádost. O ní soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 13. 8. 2010, č. j. -241, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 12. 2010, č. j. -256, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2011, č. j. -261, tak, že žalobkyni nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Soud prvního stupně odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. .

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. března 2013, č. j. -413, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nepřisvědčil žalobkyni, že na její v pořadí druhou žádost nelze pohlížet jako na žádost opakovanou, jestliže byla podána po zahájení odvolacího řízení, kdežto předchozí žádost, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla podána v řízení před soudem prvního stupně. S poukazem na ustanovení větu druhou vyslovil názor, podle něhož na řízení před soudem prvního stupně a na řízení odvolací je nutno (pro účely rozhodování o osvobození od soudních poplatků) pohlížet jako na jeden celek. Jestliže by bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků na základě její původní žádosti, vztahovalo by se osvobození zásadně i na odvolací řízení. Zdůraznil, že za situace, kdy žadatel ve své opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvádí žádné nové skutečnosti a soud se již jeho žádostí jednou zabýval a své rozhodnutí řádně odůvodnil (tak jako v posuzovaném případě), není třeba, aby o opakované žádosti znovu rozhodoval před tím, než přistoupí k zastavení (odvolacího) řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost odůvodňuje obecně tím, že „odvolací soud se při řešení otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak, přičemž v rozhodování dovolacího soudu tato otázka dosud nebyla spolehlivě vyřešena“. Konkrétně pak podle obsahu dovolání ( ) žalobkyně spojuje přípustnost dovolání s otázkou - dosud dovolacím soudem neřešenou - zda lze žádost o osvobození od soudních poplatků podanou v odvolacím řízení považovat za žádost opakovanou, jestliže předchozí žádost, o níž bylo soudem rozhodnuto, byla podána v řízení před soudem prvního stupně. Prosazuje názor, že se nejedná o opakovanou žádost v rámci jednoho řízení, ale o žádost v dalším (odvolacím) řízení, o níž mělo být rozhodnuto. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně není podle , , ve znění od 1. 1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení , dále opět jen „ “), přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přičemž odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, a není ani důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, který je zastáván i v odborné komentářové literatuře, podle něhož neurčuje-li výrok usnesení, jímž soud přiznal účastníku řízení osvobození od soudních poplatků ( ), výslovně jinak, platí toto osvobození jen do pravomocného skončení řízení; na dovolací řízení se bez dalšího nevztahuje. Jinými slovy řečeno, přiznané osvobození od soudních poplatků se vztahuje i na odvolací řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. , a ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. , dále Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953-954). Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že osvobození od soudních poplatků se přiznává zásadně až do pravomocného rozhodnutí věci a že se tudíž nutně vztahuje i na odvolací řízení; z hlediska rozhodování o osvobození od soudních poplatků je tak řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem pojímáno jako jeden celek. Názor žalobkyně, podle něhož už to, že další žádost o osvobození byla podána v odvolacím řízení (kdežto předchozí v řízení před soudem prvního stupně), je jinou skutečností představující změnu poměrů, se z uvedených důvodů nemůže prosadit.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( věta první ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2014

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu