Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1369/2013

3 Tdo 1369/2013-14

U S N E S E N Í

nejvyššího státního zástupce

podaném v neprospěch obviněného

Bc. J. H.

, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

se

dovolání nejvyššího státního zástupce

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2013, sp. zn.

, byl obviněný Bc. J. H. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, na tom skutkovém základě, že

„1) dne 16. 11. 2012 v době okolo 16:55 hod. v O., H. L. v areálu spol. Autocentrum Olomouc, s. r. o., O., H. L., IČ: 40317307, poté, co opakovaně ve dnech 14. 11. 2012 a 15. 11. 2012 vždy v době okolo 17.00 hod. projevil osobní návštěvou uvedeného prodejce zájem o koupi ojetého osobního mot. vozidla tov. zn. Audi A6 AllRoad Quattro, šedé metalické barvy, majitele Ing. M. P., IČ 75782944, pod nepravdivou záminkou předvedení vozidla zkušební jízdou získal k vozidlu přístup a v okamžiku, kdy zaměstnanec prodejce Mgr. P. T. vozidlo nastartoval, aby se prohřál motor, a od nastartovaného vozidla odešel do kanceláře, ujel s vozidlem neznámo kam a naložil s ním nezjištěným způsobem, čímž majiteli Ing. M. P., IČ 75782944 způsobil škodu odcizením ve výši 559 00,- Kč,

2) dne 5. 1. 2013 v době okolo 09:30 hod. v L. na čerpací stanici pohonných hmot L.– N., u silnice ve směru na obec M. poté, co již dne 4. 1. 2013 v době okolo 16.55 hod. projevil osobní návštěvou Autobazaru M. T., S., L., IČ: 40317307 zájem o koupi osobního mot. vozidla tov. zn. Audi A6 AllRoad Quattro, šedé metalické barvy, bez reg. zn., pod nepravdivou záminkou předvedení vozidla zkušební jízdou získal k vozidlu přístup a v okamžiku, kdy předal prodejci M. T. 200,- Kč na dotankování pohonných hmot do tohoto vozidla a jmenovaný odešel zaplatit natankované pohonné hmoty a přitom nechal klíče v zapalování, ujel s vozidlem neznámo kam a naložil s ním nezjištěným způsobem, čímž Autobazaru M. T., S., L., IČ: 40317307 způsobil škodu odcizením ve výši 780 000,- Kč“.

Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Autobazaru M. T., IČ 40317307, se sídlem Svatoplukova 950, Litovel, částku 670.000 Kč a poškozenému Ing. M. P., IČ 75782944, se sídlem Rajhradice, U Sýpky 419, částku 510.996,- Kč.

O odvolání státního zástupce proti výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému Ing. M. P. rozhodl ve druhém stupni

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 6. 8. 2013, sp. zn.

, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému Ing. M. P., IČ 75782944, bytem M., sídlo podnikání Rajhradice, U Sýpky 419, PSČ 664 61, zrušil.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl v neprospěch obviněného Bc. J. H.

nejvyšší státní zástupce dovoláním

, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud při odůvodnění svého kasačního postupu správně odkázal na dohodu o narovnání ze dne 14. 12. 2012, uzavřenou mezi AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o. a Ing. M. P., neboť na jejím základě došlo ve vztahu k posuzovanému nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem k právnímu nástupnictví a poškozeným ve vztahu k bodu 1) výroku o vině se stala společnost AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o. Podle nejvyššího státního zástupce však nelze akceptovat způsob odůvodnění nesplnění podmínek pro rozhodnutí o řádně a včasně uplatněném nároku poškozeného AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o., vycházející z toho, že závažné pochybení nalézacího soudu spočívající v tom, že porušil § 206 odst. 2 tr. ř., když před začátkem dokazování v hlavním líčení nepřečetl návrh poškozené společnosti na náhradu škody, způsobilo, že tato společnost se nestala účastníkem adhezního řízení před soudem, a náprava takového stavu již v odvolacím řízení nebyla možná. Nejvyšší státní zástupce k tomu uvedl, že adhezní řízení netvoří žádnou samostatnou časově či jinak formálně oddělenou část trestního řízení, ale splývá s ním ve stadiu dokazování. Pokud tedy poškozená společnost splnila řádně a včas všechny zákonné požadavky pro uplatnění svého nároku na náhradu škody, pak bylo namístě, aby jí takový nárok byl za podmínek § 228 odst. 1 tr. ř. také přisouzen. Takovému způsobu adhezního rozhodnutí přitom nebránilo ani jinak důvodně vytýkané porušení § 206 odst. 2 tr. ř., v důsledku kterého nebyla tomuto poškozenému umožněna realizace jeho procesních práv v řízení před soudem. V této souvislosti odkázal nejvyšší státní zástupce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. . Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, tak trpí podle nejvyššího státního zástupce vadou, na níž je založen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v napadeném rozhodnutí chybí především ten adhezní výrok, kterým se poškozené společnosti AUTOCENTRUM OLOMOUC, s. r. o. přiznává nárok na náhradu škody ve výši 408.525,- Kč. Dále lze postrádat i výrok, kterým se poškozený Ing. M. P. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. V době adhezního rozhodování mu totiž zřejmě nepříslušelo právo poškozeného, neboť na podkladě výsledků dokazování před odvolacím soudem nebyly splněny podmínky pro vyslovení povinnosti obviněného k náhradě škody vůči němu. Takový způsob rozhodnutí pak byl na místě zvláště za stavu, že o nepřipuštění tohoto poškozeného k hlavnímu líčení nebylo rozhodnuto, ale naopak bylo vůči němu postupováno podle § 206 odst. 2 tr. ř., čímž byly splněny formální podmínky k tomu, aby o jím uplatněném nároku na náhradu škody bylo zahájeno adhezní řízení před soudem.

Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. , a dále zrušil i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než předpokládaného v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obhájci obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného ani jeho obhájce k dovolání nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovali zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým mohou hlavní proti sobě stojící strany trestního řízení samy dosáhnout z určitých kvalifikovaných důvodů přezkoumání některých pravomocných meritorních rozhodnutí soudu Nejvyšším soudem. Smyslem právní úpravy dovolání není nahrazovat řádné opravné prostředky, a jeho podání proto není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky (srov.

Šámal, P. a kol.:

Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3139 a násl.).

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí [písm. a)] rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, [písm. b)] rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, [písm. c)] usnesení o zastavení trestního stíhání, [písm. d)] usnesení o postoupení věci jinému orgánu, [písm. e)] usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, [písm. f)] usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, [písm. g)] usnesení o schválení narovnání, nebo [písm. h)] rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

V předmětné věci Nejvyšší soud zjistil, že nejvyšší státní zástupce dovoláním napadl pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. . Tímto usnesením zrušil odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody.

Odvoláním státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného jen proti výroku o náhradě škody, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o náhradě škody.

Odvolací soud proto nepřezkoumával a ani podle § 254 odst. 2 tr. ř. nebyl povinen přezkoumávat výrok o vině a trestu. Tyto výroky proto nabyly právní moci již dne 25. 6. 2013 (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. ).

Pokud by k podanému odvolání výlučně do výroku o náhradě škody odvolací soud učinil širší přezkum napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2 tr.ř., tedy shledal-li by, že vytýkané vady mají původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, jeho rozhodnutí by pak ovšem vyústilo pouze do změny napadeného adhézního výroku, mohlo by jít po obsahové stránce o rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by dovolání bylo přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr.ř.

O takový případ však nešlo. Pokud za této situace rozhodl soud druhého stupně k podanému odvolání do výroku o náhradě škody pouze o tomto výroku, aniž byl povinen přezkoumat i ostatní výroky napadeného rozhodnutí podle § 254 odst. 2 tr. ř., nelze jeho usnesení považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Jelikož v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., není proti němu dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. ).

Protože dovolání nejvyššího státního zástupce bylo shledáno jako nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho

odmítnutí

, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. prosince 2013

Předseda senátu:JUDr. Vladimír Jurka Vypracoval:JUDr. Pavel Šilhavecký