Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 541/2013

21 Cdo 541/2013

U S N E S E N Í

Ing. M. D.

Z. T.

, zastoupenému JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Suppého č. 532/4, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2012, č. j. -406, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Davida Termera, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 156/24.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2012, č.j. -406, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.8.2008, č.j. -303, potvrzen ve výrocích IV., V., VI. a VII. [kterými bylo určeno, že žalobce je dědicem po zůstavitelce Ing. V. S., která zemřela dne 7.5.2002 (výrok IV.); že žalovaný není dědicem po zůstavitelce Ing. V. S., která zemřela dne 7.5.2002 (výrok V.); že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady soudního řízení ve výši 27.550,- Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok VI.) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 náklady soudního řízení 22.398,- Kč (výrok VII.)] a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 31.500,- Kč k rukám JUDr. Davida Termera, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “], neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (odvolací soud usnesením ze dne 2.6.2004, č.j. -52, zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.12.2003, č.j. -33, pro vady řízení, aniž jej zavázal právním názorem pro rozhodnutí ve věci samé). Dovolání žalovaného nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalovaný v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu jeho dovolání (srov. ) - právní posouzení věci odvolacím soudem (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje.

Námitka žalovaného týkající se nesprávného posouzení předběžné otázky včasnosti žaloby a jejích náležitostí soudy v předchozích rozhodnutích vydaných v této věci není důvodná, neboť soudy v daném případě aplikovaly a interpretovaly ustanovení v souladu s ustálenou judikaturou (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.7.2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 2006; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.3.2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 113, ročník 2006, a v časopise Ad Notam pod č. 6, ročník 2006). Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13.12.2002, č.j. -37, požadavkům vymezeným ustanovením nevyhovoval, neboť odkazoval žalobce k podání žaloby na určení sporné skutečnosti a nikoliv k podání žaloby na určení jeho dědického práva po zůstavitelce, důsledky vyplývající z ustanovení věty třetí (soud „pokračuje v řízení bez zřetele na tohoto dědice“) proto v dané věci nemohly nastat.

Podstatou ostatních námitek (spočívajících zejména v tom, že „soudy nezjistily skutkový stav úplně“; že odvolací soud „hodnotil věrohodnost svědků Ing. V. a Ing. Ch. odlišně než ve svém původním rozhodnutí“; že „z jejich výslechů jednoznačně vyplývá“, že obsah jimi sepsané y obsahuje poslední vůli zůstavitelky; že ohledně vazby jednoho ze svědků na matku žalovaného „v řízení nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by taková vazba skutečně existovala“, a že „není pravdou, že matka žalovaného oba svědky znala a pro takové skutkové zjištění není ve spise podklad“) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud – poté, co doplnil dokazování - ztotožnil) vychází [zejména ohledně závěru, že svědci Ing. J. V. a Ing. B. Ch. „nejsou věrohodní“, neboť „si navzájem odporují v tom, jakým způsobem byla závěť sepsána, zda byla formulována samotnou zůstavitelkou a diktována, či zda formulace prováděl svědek Ing. J. V.“, a že „nebylo výpovědí obou závětních svědků prokázáno, že zůstavitelka výslovně takový projev učinila“]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky žalovaného v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) dále vyplývá, že dovolatel uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení (jež spatřuje v nesprávném postupu odvolacího soudu ohledně poučovací povinnosti účastníků podle ).

Shora uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalovaného podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a podle ustanovení totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, ročník 2006).

Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit náklady vzniklé žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem (spojené s vyjádřením k dovolání žalovaného).

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, č. 116/2013 Sb., dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud ČR za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 3.750,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. , ve znění pozdějších předpisů). Přiznanou náhradu nákladů v celkové výši 4.050,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta JUDr. Davida Termera, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2014

JUDr. Roman Fialapředseda senátu