Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2379/2012

25 Cdo 2379/2012

U S N E S E N Í

a) Ing. J. G.,

a

b) J. G.,

zastoupených Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem Ostrava, 28. října 219/438, proti žalovaným

1) V. J.,

a

2) V. J.,

zastoupeným JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem Brno, Pellicova 8a, o 75.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2012, č. j. -195, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.293,- Kč k rukám JUDr. Kristiny Škampové, advokátky se sídlem v Brně, Pellicova 8a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. září 2010, č. j. -143, zamítl žalobu na uložení povinnosti oběma žalovaným zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 75.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci v r. 2007 koupili byt 3+1, v němž bydlely žalované spolu se svou matkou, která byla nájemkyní tohoto bytu, její nájemní vztah byl z důvodu neplacení nájemného ukončen k 30. 9. 2007 výpovědí z nájmu, v níž se pronajímatel zavázal poskytnout přístřeší. Matka žalovaných byla dlouhodobě vážně nemocná, dne 5. 2. 2008 zemřela a řízení o neplatnost výpovědi bylo pravomocně zastaveno. Dlužné nájemné bylo v prosinci roku 2007 doplaceno, od ledna 2008 bylo hrazeno žalovanými. Žalobci opakovaně vyzývali nejprve matku žalovaných a následně žalované k vyklizení bytu, žalované se k 1. 8. 2008 odstěhovaly a řízení u soudu o vyklizení bytu bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno. V nyní projednávané věci se žalobci na žalovaných domáhají náhrady škody z důvodu, že žalované po skončení nájmu neuvolnily byt a žalobci proto museli platit 7.000 Kč měsíčně za ubytování svého syna a zároveň jim ušel zisk z pronájmu tohoto bytu dalším osobám 8.000 Kč měsíčně, a to za dobu 5 měsíců od 1. 2. 2008. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná a nemorální, neboť žalované žádnou svoji povinnost neporušily, neměly povinnost se z bytu vystěhovat bez zajištění přístřeší, žalobci jim přístřeší nezajistili a ve svém tlaku contra bonos mores na jejich vystěhování neustali, přestože byli obeznámeni s jejich tíživou situací; navíc neprokázali svá skutková tvrzení o vzniklé škodě – platbách za ubytování syna ve výši 7.000,- Kč měsíčně a ušlém zisku z pronájmu bytu ve výši 8.000,- Kč měsíčně za dobu od 1. 2. 2008 do 31. 7. 2008. Usnesením ze dne 23. 4. 2010 soud nepřipustil změnu žaloby na vydání bezdůvodného obohacení sočívajícím v rozdílu mezi placeným a tzv. tržním nájemným, neboť dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro řízení o jiném nároku; ostatně až do zajištění přístřeší se vztahy účastníků řídily § 712a obč. zák. a žalované nebyly povinny platit tržní nájemné.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. března 2012, č. j. -195, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Soud prvního stupně nepochybil, když nárok posoudil jako nárok na náhradu škody, a usnesením soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby je odvolací soud vázán a nemůže je měnit v rámci odvolacího řízení; ostatně podmínky pro připuštění změny žaloby podle nebyly splněny. Žalobci v řízení neunesli důkazní břemeno ohledně vzniku škody a nebyl tak prokázán jeden z předpokladů nároku na náhradu škody.

Tento rozsudek napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ust. a odst. 3 a podávají je z důvodu podle Namítají, že soud prvního stupně porušil ust. , když poté, co neprokázali vznik škody, je nepoučil, že jejich nárok je možno posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a pochybil, když nepřipustil změnu žaloby. Argumentace odvolacího soudu, že nebyly splněny podmínky podle , je nesprávná, neboť stačilo pouze doplnit tvrzení žalobců a návrhy důkazů o tom, jak se na jejich úkor obohatily žalované. Soudy obou stupňů pochybily, když nepřipustily změnu žaloby a nesplnily poučovací povinnost podle Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalované ve svém vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání není přípustné, neboť žádná otázka zásadního právního významu nebyla položena. Žalobci byli od počátku řízení zastoupeni advokátem, z jejich žaloby je jasné, čeho se domáhají, a usnesením o nepřipuštění změny žaloby je odvolací soud vázán. Otázka poučovací povinnosti byla opakovaně dovolacím soudem řešena (např. v rozsudku sp. zn. ) se závěrem, že soud není povinen poučovat účastníka řízení o tom, že může uplatnit obdobný či jiný návrh, než který v žalobě skutkově vymezil. Navrhly, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu napadený dovoláním byl vydán dne 12. března 2012, postupoval Nejvyšší soud podle , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, se v dané věci řídí podle , podle nějž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Otázka poučení účastníka řízení podle o možnosti právně kvalifikovat jeho nárok podle jiného hmotněprávního ustanovení, než jak byl uplatněn, v níž dovolatelé spatřují zásadní význam napadeného rozhodnutí, není otázkou zásadního významu ve smyslu , neboť podmínky pro aplikaci ustanovení nebyly splněny. Žalobci vylíčili skutková tvrzení, z nichž bylo jednoznačné, čeho a proč se domáhají; jejich právní kvalifikací není soud vázán. Judikatura soudů jednoznačně vylučuje tzv. hmotněprávní poučení účastníka řízení, tj. poučení o tom, jaké jiné či další nároky by mohl uplatnit. Do poučovací povinnosti tedy nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku (k otázce nepřípustnosti hmotněprávního poučení srov. též nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. ).

Otázkou zásadního významu ve smyslu a odst. 3 není ani námitka, že podmínky pro připuštění změny žaloby podle byly splněny.

Návrh na změnu žaloby byl učiněn před soudem prvního stupně, soud jej nepřipustil a odvolací soud je tímto usnesením ve smyslu vázán, ostatně proti usnesení o nepřipuštění změny žaloby není odvolání přípustné (srov. ). Rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby je vyloučeno z přezkumu, neboť žalobce nemůže být nepřipuštěním změny žaloby závažným způsobem poškozen, může totiž svůj nárok bezodkladně uplatnit u soudu samostatnou žalobou (obdobně srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1601). Právní názor odvolacího soudu, že je rozhodnutím soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby vázán, je správný, obdobná otázka již byla řešena např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2013, sp. zn. . Nejde tedy o otázku zásadního významu ve smyslu

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu a odst. 3

Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobců tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 7.380,- Kč, určené podle bodu 5. a , ve znění (srov. č. II. ), z náhrady hotových výdajů podle této vyhlášky v částce 300,- Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu obou částek podle (1.613,- Kč), celkem tedy 9.293,- Kč.

Odměna advokátky byla určena podle ve znění pozdějších předpisů; ačkoli ustanovení předpokládá zásadně určení odměny advokáta podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem, byla , k tomuto účelu vydaná, nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , pro rozpor s ústavním pořádkem zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (7. 5. 2013), a jiný předpis k dispozici není.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu