Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2804/2013

U S N E S E N Í

hlavní město Praha

Ing. E. P.

, zastoupenému Ing. arch. Mgr. Markem Dolejšem, advokátem se sídlem v Praze 8, Ke Stírce 54/490,

o určení vlastnického práva

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. -135, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám Ing. arch. Mgr. Marka Dolejše, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soudu v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. května 2012, č. j. -107, jímž tento soud zamítl žalobu určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 207 v kat. území L.

Požadovaného určení vlastnického práva se žalobce domáhal s odkazem na ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „).

Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se žalobce po tvrzeném přechodu vlastnictví (k 1. červenci 2000) o svá práva nestaral a neučil ani návrh na zápis práva do katastru nemovitostí, jak mu ukládalo ust. (ve znění účinném do 28. 6. 2012). Jako vlastník pozemku nadále vystupoval stát. Jeho vlastnická práva vykonával bytový podnik pro Prahu 8, s. p. v likvidaci. Na jeho návrh se dne 14. 5. 2009 konala veřejná dražba dobrovolná, ukončená udělením příkladu žalovanému (vydražiteli). Ten následně zaplatit cenu dosaženou vydražením a jako vlastník pozemku je zapsán v katastru nemovitostí.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vlastnictví k pozemku nabyl žalovaný vydražením k okamžiku udělení příklepu ( o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů). Cituje z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu odvolací soud uzavírá, že žalobce, jenž byl po řadu let nečinný a nesplnil evidenční povinnost uloženou mu zákonem, nemůže nyní – žalobou podanou po deseti letech od tvrzeného přechodu vlastnictví – účinně zpochybnit právo žalovaného coby třetí osoby, která již dříve nabyla vlastnické právo v dobré víře od státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, s tím, že odvolací soud se při řešení označené právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně že by dovolacím soudem vyřešená otázka měla být posouzena jinak. Pokládaje se za vlastníka, jenž nabyl vlastnické právo ze zákona k 1. 7. 2000, žalobce zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že žalovaný mohl později nabýt vlastnického právo od státu, jenž již vlastníkem nebyl. Lhůtu stanovenou označuje žalobce za pořádkovou a zápis do katastru nemovitostí za deklaratorní. Popírá, že by byl nečinný a své prodlení vysvětluje složitostí věci a množstvím nabytého majetku. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce podle ustanovení , věty první, , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“), neboť není přípustné.

Podle ustanovení platí, že „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu – jde-li o dovolatelem označenou právní otázku – je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Položenou právní otázkou se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž naposledy lze zmínit zejména rozsudek ze dne 8. srpna 2012, sp. zn. (veřejnosti dostupný na

www.nsoud.cz

), vybudovaný na skutkových okolnostech takřka identických okolnostem věci nyní posuzované. Nezbývá tedy než zopakovat, že „uplatnila obec restituční nárok s podstatným časovým odstupem od účinnosti a neučinila-li návrh na zápis do katastru nemovitostí ve lhůtě jednoho roku ( téhož zákona), nelze vyloučit závěr o existenci vlastnického práva osoby, která toto vlastnictví v mezidobí nabyla na základě individuálního právního aktu od státu (veřejné dražby)“.

Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. března 2013, sp. zn. . I proto Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které by se měl od své ustálené rozhodovací praxe odchýlit.

V podaném dovolání žalobce na straně jedné bagatelizuje svou řadu let trvající nečinnost, na straně druhé pak přehlíží, že i v dané věci žalovaný nabyl pozemek originárně udělením příkladu ve veřejné dražbě dobrovolné ( ), konané na návrh osoby vykonávající tehdy práva vlastníka, a že platnost této dražby nebyla účinně zpochybněna. Oporu v konstantní judikatuře lze pak nalézt i pro závěr odvolacího soudu, že v jiném řízení než v řízení podle ustanovení neplatnost veřejné dražby dobrovolné vyslovit nelze (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. , publikovaný pod č. 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek).

Citované závěry dovolacího soudu nebyly zpochybněny ani aktuální judikatura Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. ), jež se sice staví zdrženlivě k možnosti vydržení vlastnického práva státem, v situaci, kdy obec otálí se splněním povinnosti uložené jí , avšak současně chrání dobrou víru třetích osob, které nemovitosti nabyly od státu po uplynutí zmíněné lhůty. I z důvodu odstranění nejistoty v právních vztazích přikročil pak zákonodárce k novelizaci sporného ustanovení, , nabývajícím účinnosti dne 29. 6. 2012.

Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je pak povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (srov. věty první, § , a ), jež sestávají se z odměny advokáta ve výši 2.500,- Kč (, a , ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300,- Kč ( cit. vyhlášky) a částky 588,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ), tj. celkem 3.388,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. února 2014

Mgr. Petr K r a u s

předseda senátu