Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 100/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci posuzovaného Mgr. V. Č., omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného Mgr. Davidem Babincem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 2/830, za účasti Městské části Praha 13, se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 13/2580, opatrovníka posuzovaného, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, a J. Č., o omezení svéprávnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání posuzovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2011, č. j. -124, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s čl. II bodem 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jakož i v souladu s čl. II. bodem 7, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „“).

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. ledna 2011, č. j. -81, omezil ve způsobilosti posuzovaného „tak, že není schopen činit právní úkony, jejichž ekvivalent přesahuje výši jeho invalidního důchodu a není oprávněn uzavírat pracovně právní vztahy.“ Navazujícími výroky uvedený soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Omezení posuzovaného v pracovně právních vztazích soud odůvodnil tím, že posuzovaný „není schopen zhodnotit, zda jsou pro něj výhodné či nevýhodné a zda je vůbec schopen je plnit.“

K odvolání posuzovaného Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem v meritu věci rozhodl, že „Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o omezení způsobilosti k právním úkonům mění jen tak, že vyšetřovaný není schopen činit právní úkony, jejichž ekvivalent přesahuje výši jeho invalidního důchodu po odečtení vyměřeného výživného, jinak se v tomto výroku potvrzuje.“

Pouze do meritorního výroku I. rozsudku odvolacího soudu, a to do části, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně omezení posuzovaného ve způsobilosti k právním úkonům uzavírat pracovně právní vztahy, podal posuzovaný (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, ve kterém vytýká oběma soudům, „že se v zásadě spokojily jen se znaleckým posudkem a jeho závěrem, že posuzovaný ‚není schopen navazovat pracovní smlouvy‘ a toto znalecké zjištění již dále neověřovaly a bez dalšího rozhodly o omezení jeho způsobilosti uzavírat ‚pracovně právní vztahy‘.“ Dovolatel s odkazem na nález Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ve věci sp. zn, , „má tedy za to, že soud prvního stupně potažmo odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení co do úplného vyloučení jeho způsobilosti sám vstupovat do pracovně právních vztahů, když k takovému závěru si soudy neopatřily dostatek skutkových zjištění a jejich rozhodnutí je proto v této části nesprávné.“ Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v jeho dovoláním napadené části, tj. „co do omezení dovolatele uzavírat pracovně právní vztahy“ zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání, které mu bylo předloženo soudem prvního stupně až dne 10. ledna 2014, není ve smyslu přípustné, a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ - toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné (uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz)] – může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].

Dovolatel ve svém dovolání ovšem [z pohledu , odst. 3 ] neformuloval (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Z obsahu podaného dovolání je totiž zřejmé, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění (jejich úplnost pro rozhodnutí ve věci samé), z nichž vycházel při meritorním rozhodování odvolací soud a na podkladě své skutkové verze případu pak polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, čímž ovšem nepřípustně uplatňuje dovolací důvod ve smyslu (tj., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. ledna 2014

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu