Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tz 62/2013

-18

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. V.

I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v neprospěch obviněného M. V. v ustanovení , odst. 3 tr. ř., a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu (uveřejněný pod č. m. s.) k Úmluvě o předávání odsouzených osob (uveřejněná pod č. 553/1992 Sb.).

II.

Výrok rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové

ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , jímž byl uznán na území České republiky pravomocný rozsudek rakouského Zemského soudu v Linci ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. t, se

d o p l ň u j e

tak, že trestných činů, jejichž zákonné pojmenování je uvedeno v doplňovaném rozsudku, se obviněný M. V. dopustil tím, že 1) dne 11. 12. 2011, v obci L., spolu s P. P. vzali z obchodního domu S. peníze v hotovosti a zboží v celkové hodnotě 7809,72 EUR, a to tak, že se M. V. pokusil vylomit dveře obchodu a šroubovákem vypáčil okno. 2) dne 13. 12. 2011 v obci F. tito obvinění vzali z obchodního domu N. tabákové zboží, potraviny, toaletní potřeby a nápoje v celkové hodnotě 3670 EUR, peníze v hotovosti ve výši přibližně 840 EUR, přinejmenším 2 telefonní karty v hodnotě 80 EUR, a to tak, že M. V. otočil válcem zámku pomocí francouzského klíče a šroubováku a v obchodě vylomil zásuvky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. bylo rozhodnuto tak, že se podle § 452 odst. 2 tr. ř. Úmluvy o předávání odsouzených osob uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (dále jen Úmluvy) a podle Dodatkového protokolu k této úmluvě uveřejněným pod č. m. s. (správně pod č. m. s., dále jen Dodatkového protokolu) uznává na území České republiky pravomocný rozsudek rakouského Zemského soudu v Linci ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. t , jímž byl M. V. uznán vinným ze spáchání zločinu výdělečné těžké krádeže vloupáním podle , , a 2 a věta druhá Rakouské republiky (StBG), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle tr. ř. bude pokračováno ve výroku uloženého trestu bez jeho přeměny.“

Popsaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové žádná z oprávněných osob nenapadla odvoláním a proto následně (dne 8. 2. 2013) nabyl právní moci.

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. , bylo podle § 455 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný M. V. vykoná trest odnětí svobody uložený cizozemským rozsudkem, který byl uznán na území České republiky rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ve věznici s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , zamítl.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. podala ve prospěch M. V. stížnost pro porušení zákona ministryně spravedlnosti. Poukazuje v tomto mimořádném opravném prostředku na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. uveřejněný pod č. rozh. tr., řešící případy, kdy byl cizozemský rozsudek uznán na území České republiky také na základě Úmluvy a podle jejího Dodatkového protokolu. Napadený rozsudek neodpovídá plně požadavkům, které z uvedené judikatury vyplývají v tom směru, že výrok rozsudku neobsahuje popis skutku, kterým se obviněný trestné činnosti, jež byla předmětem uznaného odsuzujícího rozsudku cizozemského soudu, což v případech aplikace citovaných mezinárodních dokumentů je nezbytné k náležitému uplatnění zásady speciality.

Ministryně spravedlnosti tedy uvedla, že zmíněným usnesením Vrchního soudu v Praze byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 120 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud:

1. podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. V. v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu.

2. Podle § 270 odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby neúplný výrok doplnil, popřípadě, aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám doplnil v tomto smyslu neúplný výrok.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, jakož i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že je důvodná.

Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. bylo rozhodnuto v podstatě věcně správně v souladu se zákonem a příslušnými mezinárodními smlouvami. V tomto směru neuplatňuje ani ministr spravedlnosti žádné výtky. Pochybení lze spatřovat pouze v nedostatečném vyjádření některých významných skutečností.

Podle publikovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které mistryně spravedlnosti odkazuje, je nutné, aby výrok o uznání cizozemského rozhodnutí na základě čl. 3 Dodatkového protokolu, tedy v případě, kdy je předání odsouzeného uskutečňováno bez jeho souhlasu, je mimo jiné nutné, aby byl popsán skutek, o kterém bylo rozhodnuto uznávaným cizozemským rozhodnutím. Proto lze plně souhlasit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že napadeným rozhodnutím byl v uvedeném směru porušen zákon v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud jen dodává, že popsáním skutku ve výrokové části rozsudku o uznání cizozemského rozhodnutí je v takových případech totiž podmíněno náležité uplatnění zásady speciality ve smyslu čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu, neboť popis skutku vymezuje hranice zásady speciality, která se uplatní na všechny ostatní (tj. ve výroku uznávacího rozsudku nepopsané) skutky spáchané před předáním odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody. Pokud však výrok uznávacího rozsudku tuto náležitost neobsahuje, uplatnění zásady speciality je ohroženo, čímž je obviněný zbaven náležité ochrany prostřednictvím zmíněné zásady a jeho práva jsou tím porušena.

Nejvyšší soud proto výrokem podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. V. v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., a v ustanovení článku 3 odst. 4 Dodatkového protokolu.

Uvedenou vadu pak podle názoru Nejvyššího soudu bylo možné napravit tak, že postačilo doplnit o chybějící údaje napadený rozsudek. Nejvyšší soud se při svém rozhodnutí musel zabývat i problematikou časové působnosti zákonů, neboť od 1. 1. 2014 platí nový zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních č. , který mimo jiné nahrazuje hlavu 25. tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba plně uplatnit původní právní úpravu. Při posuzování správnosti napadeného rozhodnutí se v řízení pro porušení zákona totiž vychází ze skutkového i právního stavu v době tohoto rozhodnutí. Pokud Nejvyšší soud rozhodoval nově doplněním výroku napadeného rozsudku bylo použití původní právní úpravy odůvodněno přechodným ustanovením citovaného zákona, podle kterého se řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí zahájená před nabytím účinnosti nového zákona dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb.,ve znění účinném do dne nabytí účinnosti nového zákona, pokud již došlo k vyhlášení rozhodnutí o návrhu Ministerstva spravedlnosti.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. ledna 2014

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch