Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3892/2012

23 Cdo 3892/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobců a) J. T., b) M. T., obou zastoupených JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III – Jeřáb, nám. 1. maje 535/50, proti žalované ARMEX Oil, s.r.o., se sídlem Děčín VI-Letná, Mánesova 2022/13, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 25403460, zastoupené Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Příkopě 1047/17, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Praha 2, Slezská 9, pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č. j. -97, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2011, č. j. -97, výrokem I. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. -57, ve znění jeho opravného usnesení ze dne 17. března 2011, č. j. -85, kterým byla zamítnuta žaloba na zrušení rozhodčího nálezu č. j. 1 RI 06/2008 ze dne 7. srpna 2008, vydaného Arbitrážním institutem ČR v.o.s.; výrokem II. změnil výrok Městského soudu v Praze o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je důvod pro zamítnutí žaloby na zrušení předmětného rozhodčího nálezu, neboť žalobci neuplatnili důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle a c) , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „ZRŘ“), již v samotném rozhodčím řízení, tedy ve lhůtě ve smyslu ZRŘ, stanovené pro úspěšné uplatnění důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobci nereagovali na výzvu rozhodce, aby se k podanému návrhu na vydání rozhodčího nálezu vyjádřili. Odvolací soud podotknul, že pokud by žalobci bývali uplatnili námitky proti zrušení rozhodčího nálezu, jak je uvedli v žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, již v rozhodčím řízení, není vyloučeno, že jejich žaloba na zrušení rozhodčího nálezu by mohla být úspěšná. Odvolací soud neuznal námitku žalobců, kterou poukazovali na judikaturu vážící se k tzv. nepřípustným doložkám ve spotřebitelských smlouvách, neboť zde se poukazovaná judikatura neuplatní, jestliže mezi účastníky nešlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ale spor mezi účastníky měl primárně původ ve smlouvě o dodávce zboží, jako smlouvě ryze podnikatelské.

Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správný.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení (dále jen „ “), když podle jejich názoru má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, rozhodl-li odvolací soud řešenou právní otázku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), a to zejména v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. . Zároveň uplatnili dovolací důvod podle , kterým namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobci připomněli, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , je uvedeno, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení (jako to bylo v daném případě), a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. Mají za to, že uvedené rozhodnutí dopadá i na daný případ, a odvolací soud pochybil, nedospěl-li k závěru, že rozhodčí smlouva je v daném případě absolutně neplatná. Rozhodčí smlouva nemohla podle názoru dovolatelů založit pravomoc rozhodce, a proto vydaný rozhodčí nález nemá žádné právní účinky a měl být zrušen. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců navrhla odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že dovolání není v dané věci přípustné. Poukazuje na to, že v judikatuře byla opakovaně a jednotně řešena otázka zrušení rozhodčího nálezu pro naplnění důvodů podle § 31 písm. b) a c) ZRŘ za situace, kdy strana domáhající se zrušení rozhodčího nálezu tyto důvody neuplatnila, ač mohla, v rozhodčím řízení a přitom se nejednalo o spor ze spotřebitelské smlouvy. I kdyby Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, žalovaná má za to, že dovolání není důvodné, neboť odvolací soud správně aplikoval na danou věc § 33 ZRŘ a správně jej vyložil. Žalovaná dodala, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je pro posouzení dané věci zcela irelevantní.

Se zřetelem k bodu 7. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou učiněnou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ l0a ), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnými osobami a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobců není přípustné podle , neboť jejich dovolací námitky nemohou naplnit předpoklad zásadního právního významu ve smyslu

Podle § 33 ZRŘ soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

Nejvyšší soud se otázkou včasnosti uplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky ve smyslu § 33 ZRŘ zabýval již v rozsudku ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. , veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz, kdy učinil následující závěr: „Situaci, kdy strana neučinila v rozhodčím řízení jediný úkon, byla i přes výzvu zcela pasivní a nevznesla námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy před vydáním rozhodčího nálezu, ač tak učinit mohla, je třeba považovat za rovnocennou stavu, kdy strana rozhodčího řízení v rozhodčím řízení aktivně jednala a námitku této neplatnosti včas neuplatnila.“

Dosavadní a konstantní judikatura Nejvyššího soudu je založena na právním názoru, že pokud se nejedná o řešení vztahu ze spotřebitelské smlouvy, což dovolatelé ani nenamítají, je předpokladem úspěšnosti žaloby o zrušení rozhodčího nálezu uplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky již v rozhodčím řízení. V daném případě se tak však nestalo.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právní úpravou v ZRŘ a též v souladu s dosavadní judikaturou. Rozsudek odvolacího soudu byl tedy z pohledu dovoláním uplatněných námitek vydán po právu a nepředstavuje rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu , proti němuž by bylo dovolání podle přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 1 000 Kč , věty první, , , v znění do 31. 12. 2012, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl. č. , v platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 273 Kč (srov. , z. č. , v platném znění), tedy celkem ve výši 1 573 Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. ledna 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu