Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E8381715F516F428C1257C6A004253E2.html
HTML · 11.07 KB
No categories available
26 Cdo 3838/2013
26 Cdo 3838/2013
U S N E S E N Í
Lesy České republiky, s. p.,
1. J. Š.
, S.,
2. M. Š.
, K. V., zastoupeným Mgr. Petrem Broďáni, advokátem se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 123/2012 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2013, č. j. 56 Co 258/2013 -55, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek (pro uznání) Okresního soud v Karlových Varech ze dne 24. 7. 2012, č. j. 14 C 123/2012 -10, jímž uložil žalovaným vyklidit pozemky p. č. 476, p. č. 499/11 a st. p. č. 435, v k. ú. S. P., zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a vyklizené předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a zaplatit náklady řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3 ) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. ”), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Má-li být dovolání přípustné proto, že „se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jen je-li z dovolání zřejmé, od které konkrétní ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil při řešení právních otázek, na nichž jeho rozhodnutí spočívá a které jsou dovoláním napadeny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 7. 1. 2014 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Jen pro úplnost lze uvést, že pokud žalovaní nesouhlasili s žalobou (jež měla náležitosti stanovené v § 79 o. s. ř. o. s. ř. a žalobní tvrzení umožňovala učinit závěr, že z nich vyplývá uplatněný nárok) a měli za to, že žalobní tvrzení nejsou správná, mohli zabránit fikci uznání nároku jen podáním řádného a včasného vyjádření (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011 , uveřejněný pod číslem 73/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 282/2003 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu