Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2091/2013

30

Cdo 2091/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

TRANSEA spol. s.r.o.

, se sídlem Velká Bystřice, ČSA č.p. 1, identifikační číslo organizace 14615266, právně zastoupené Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Olomouc, Pavelčákova 6/11, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Obvodního soudu v Praze 2, pod sp. zn. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. – 63, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2013, č.j. – 63,

se

zrušuje

a

věc se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. října 2012 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 48.125,- Kč spolu s 7,75 % úrokem z prodlení p.a. z této částky od 21. 10. 2011 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 51.875,- Kč zamítl (odst. II výroku soudu prvního stupně). Současně soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (odst. III výroku soudu prvního stupně). Podle odůvodnění se žalobce domáhal zaplacení částky 100.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení jako přiměřeného zadostiučinění v souvislosti s tím, že v řízení vedeném před Okresním soudem v Opavě, sp. zn. bylo porušeno jeho právo na vydání rozhodnutí v přiměřené době, neboť řízení trvalo 7 let a 5 měsíců. Soud prvního stupně konstatoval, že zde došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ “), kdy při stanovení výměry odškodnění stanovil soud 15.000,- Kč za první dva roky řízení a 15.000,- Kč za každý další rok a částkou 1.250,- Kč za každý měsíc řízení. Soud prvního stupně tuto částku snížil o 20% z důvodu složitosti věci, 10% z důvodu přispění žalobce k délce řízení a dalších 20% z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. března 2013, č.j. – 63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II a ve výroku o nákladech řízení pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně.

Odvolací soud považoval důvody pro snížení přiměřeného finančního zadostiučinění za přiléhavé a přiměřené, a proto na ně ve stručnosti odkázal. Odvolací soud zdůraznil, že otázka posouzení věcné příslušnosti soudu prvního stupně v řízení, kde mělo dojít k průtahům „nebyla nijak zřejmá, neboť na ni nepoukázali ani právní zástupci účastníků“. Současně odvolací soud shledal za oprávněné závěry o složitosti věci, o významu řízení pro žalobce a i o tom, že se žalobce na délce řízení podílel.

Proti tomuto rozsudku, do odstavce I výroku rozsudku odvolacího soudu, podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“). Dovolatel má za to, že soudy chybovaly v určení výše peněžité náhrady za nemajetkovou újmu, když snížily základní částku o 20% z důvodu složitosti řízení, s odůvodněním, že věc nebyla složitá, když neobsahovala mezinárodní prvek, nebyla složitá z hlediska důkazního či obtížné dosažitelnosti svědků, neboť kromě posouzení listinných důkazů byli vyslechnuti dva svědkové a insolvenční správce. Současně soudům vytýká pochybení, když dovolateli přičetly na vrub nesprávný postup soudů a fakt, že nebyla včas odhalena nesprávná věcná příslušnost soudu; dovolatel tak považuje za nesprávné, že mu byla snižována náhrada za průtahy vzniklé na základě pochybení soudu, který včas nepoznal svoji věcnou nepříslušnost s odkazem, že k tomu přispěl sám dovolatel samotným podáním žaloby k tomuto soudu. Současně nesouhlasí, že by pro něho mělo řízení malý význam, neboť pro malou společnost je včasná platba stejně tak podstatná jako pro jednotlivce dávky v sociální oblasti a má na něho i jeho zaměstnance další negativní dopady. Navrhnul proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, kdy uvedla, že právní závěry učiněné odvolacím soudem považuje za správné a v souladu s právními předpisy. Žalovaná nepovažuje dovolání žalobce za opodstatněné, a navrhla proto, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítnul.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 ) – dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle ustanovení , a proto se dovolací soud zabýval jeho přípustností.

Dovolání je přípustné podle , jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla vyřešena.

Dovolatel přitom ve svém podání brojil proti tomu, že soudy nezohlednily význam předmětu řízení, že řízení nebylo složité a že do celkově přiznané částky nepromítly postup orgánu veřejné moci.

Dovolací soud konstatuje, že otázky týkající se zhodnocení kritérií významu řízení pro dovolatele a složitosti věci odvolací soud posoudil v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz.

Nicméně soudy do svých rozhodnutí řádně nepromítly kritérium, spočívající v postupu orgánu veřejné moci podle ustanovení , týkající se sporu o věcnou příslušnost a jeho vlivu na nepřiměřenou délku řízení.

Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. , uvedl, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci ( ) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. ). Stejně je pak třeba hodnotit kritérium postupu orgánu veřejné moci i při stanovení odpovídající výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ).

Soud je povinen kdykoliv za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení ( ), tj. včetně toho, zda řízení probíhá před soudem věcně příslušným. Však v případě, je-li žaloba podána k věcně nepříslušnému soudu, nelze státu přičítat k tíži z hlediska přiměřenosti celkové délky řízení dobu, již si vyžádá rozhodování o tom, které soudy jsou k rozhodnutí věci věcně příslušné, je-li tato doba sama o sobě přiměřená. Daná okolnost jde k tíži žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. či rozsudku ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. ).

V přezkoumávané věci probíhalo řízení před věcně nepříslušnými soudy po nikoli zanedbatelnou dobu (tj. v případě dovolatele od 7. 8. 2003 do 31. 3. 2008, tj. přibližně čtyři a půl roku) a meritorní rozsudek byl Vrchním soudem v Olomouci zrušen právě z důvodu věcné nepříslušnosti a pro nerespektování procesních pravidel ze strany soudu. Nedostatek věcné příslušnosti tak byla jednou z příčin celkové délky řízení, která je v důsledku tohoto nesprávného postupu soudu nepřiměřená. Tato skutečnost však nebyla ve smyslu ustanovení zohledněna při posouzení nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění, a tudíž je takové posouzení žalovaného nároku neúplné a nesprávné.

Dovolací soud tak dospěl k závěru, že dovolání je v tomto rozsahu důvodné, neboť danou otázku posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Ze shora uvedeného důvodu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2013

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu