Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3620/2013

U S N E S E N Í

TU5, k. s.,

JUDr. D. R.,

zastoupenému JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, U Imperiálu 10, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. dubna 2013, č. j. -105, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) s přihlédnutím k čl. II bodu 1. Přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, konstatuje, že dovolání žalovaného (dále již „dovolatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) ze dne 9. dubna 2013, č. j. -105, není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 45/2009, jakož i rozsudky téhož soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. , a ze dne 12. října 2011, sp. zn. ; tato rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, že „v tomto případě byly učiněny dva samostatné právní úkony, a to uzavření kupní smlouvy dne 4. 1. 2008 a dále dodatku č. 1 dne 7. 1. 2008,… které je nutné posuzovat jako dva samostatné právní úkony,… co do posouzení těchto úkonů“. Jak správně uvedl odvolací soud, vůle účastníků směřovala k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Taková vůle vyplývá z uzavření kupní smlouvy ze dne 4. ledna 2008 ve znění dodatku č. 1 ze dne 7. ledna 2008, který byl již v kupní smlouvě předpokládán, včetně jeho obsahu, tedy že jím má být upravena možnost žalobkyně od smlouvy odstoupit. Dodatkem pak byly tyto podmínky konkretizovány tak, že právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, je vázáno na řádné hrazení závazků, z nichž je sama zavázána, a na vrácení kupní ceny. Převod vlastnického práva zde plnil především funkci zajištění pohledávek žalovaného za žalobkyní, neboť žalobkyně mohla dosáhnout obnovení svého vlastnického práva, vedle vrácení kupní ceny, pouze za předpokladu řádného plnění závazků vůči žalovanému. Uvedené právní posouzení odvolacího soudu je tedy v souladu s pravidly výkladu projevu vůle dle ustanovení obč. zák. (, , ve znění rozhodném pro tuto věc).

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. ledna 2014

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu