Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2254/2013

26 Cdo 2254/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 11, IČO 00231126, se sídlem Praha 4, Ocelíkova 672/1, proti žalované J. Z., P., zastoupené Mgr. Josefem Opltem, advokátem se sídlem Praha 2, Moravská 1553/52, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2012, č. j. -197, takto:I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne ze dne 10. 12. 2012, č. j. -197, potvrdil rozsudek ze dne 27. 6. 2012, č. j. -170, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 12 o velikosti 3+1, I. kategorie, v 4. podlaží domu, k. ú. Ch. do 15 dnů od právní moci rozsudku (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud (vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil) dospěl k závěru, že žalovaná užívá předmětný bez právního důvodu, neboť na ni nepřešlo ve smyslu § 706 odst. 1 obč. zák. právo nájmu po její zemřelé matce, jelikož s ní nežila v době její smrti ve společné domácnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývala, a uplatnila dovolací důvody podle , b) a odst. 3 Vytýká soudům obou stupňů, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávných, resp. neúplných skutkových zjištěních, a proto i na nesprávných právních závěrech. Obsáhle polemizuje s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily svědecké výpovědi (zejména pokud jde o výpovědi osob, jež jsou v pracovněprávních vztazích k žalobkyni a výpověď svědkyně F.), a dále jim vytýká, že neprovedly důkazy, které navrhovala, v čemž spatřuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. prosince 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl v souladu čl. II bodem 7. , podle , , ve znění před novelou provedenou tímto zákonem.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy ( ), řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelka však v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí neoznačila (uplatnila sice i dovolací důvod podle , obsahově jej však nijak nevymezila). Její dovolací námitky pak směřují především proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, zejména proti hodnocení svědeckých výpovědí, na nichž byl právní závěr o neexistenci společné domácnosti žalované a její matky založen, a představují tak nezpůsobilý dovolací důvod podle Pokud odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, uplatňuje rovněž dovolací důvod podle Při posuzování přípustnosti podle však k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody (jak je ostatně uvedeno již výše) přihlížet nelze.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ), jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v této fází řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2013

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu