Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 338/2013

21 Cdo 338/2013

U S N E S E N Í

Ing. J. S.,

České dráhy, a.s.

se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody č. 1222, IČO 709 94 226, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2012 č. j. -103, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2012 č. j. -103, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 8. 2011 č. j. -69 (ve znění usnesení ze dne 22.3.2012 č.j. -87) ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru „ze dne 8.1.2010, doručené žalobci dne 11.1.2010“), není přípustné podle ustanovení [tj. , , ve znění účinném do 31.12.2012 – dále jen - neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Platnost výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 8.1.2010 (doručeným mu dne 11.1.2010), je třeba i v současné době posuzovat podle , , ve znění do 31.12.2010, tj. do dne, než nabyly účinnosti , č. a č. – dále jen „zák. práce“.

Odvolací soud posuzoval právní otázku, zda u žalované došlo k organizační změně na základě níž se stal žalobce pro zaměstnavatele nadbytečným ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, a zda tedy byla splněna hmotněprávní podmínka platnosti výpovědi pro nadbytečnost, a v jejím rámci též otázku platnosti výpovědi z pracovního poměru s ohledem na ustanovení § 61 odst. 2 a odst. 4 zák. práce, když příslušná odborová organizace odmítla udělit souhlas zaměstnavateli k výpovědi odborového funkcionáře. Dovodil-li, že rozhodnutím představenstva žalované ze dne 29.9.2009 došlo s účinností od 1.10.2009 k organizační změně, kdy „kompletní reorganizace příslušných odborů měla vést ke zefektivnění agendy týkající se mimo jiné i kurýrních služeb ČD“, přičemž tato agenda byla původně rozdělena mezi žalobce a svědkyně S. a B. a po příslušné reorganizaci byla tato činnost vykonávána pouze Ing. P., která „kromě pracovní náplně žalobce vykonává i další činnosti související s výkonem její pravomoci“, a že, ačkoliv odborová organizace odmítla udělit souhlas zaměstnavateli k výpovědi svého odborového funkcionáře (žalobce), nelze na žalované jako zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnávala, rozhodl v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. například – za obsahově shodné právní úpravy - rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.9.1998 sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2009 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2009, č. 152, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 111, v časopise Soudní judikatura roč. 2010).

I když žalobce v dovolání uvedl, že jej podává z „odůvodněného přesvědčení“, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) vyplývá, že žalobce podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází (zejména, že důvodem organizační změny byla „určitá dvoukolejnost, když obecně činnosti související s marketingem byly vykonávány dvěma odbory, z toho v jednom odboru byl zařazen i žalobce“, a že cílem organizační změny bylo „zefektivnění produktu ČD Kurýr“ a redukování nákladů žalované, a jestliže kromě žalobce vykonávaly činnosti související s poskytováním produktu ČD Kurýr asi z 10 procent zaměstnankyně Ing. S. a B., částečně i Ing. P., pak po organizační změně „všechny tyto činnosti týkající se agendy ČD Kurýr převzala Ing. P.“, jež byla pověřována i jinými úkoly a „agenda ČD Kurýr činila pouze část její pracovní náplně“). Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (namítá-li např., že soudy obou stupňů ne zcela správně vyhodnotily důkazy, a že zejména soud prvního stupně „nepracoval řádně“ se svědeckými výpověďmi), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobce významné. Dovolatel na rozdíl od skutkových zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že nadbytečnost žalobce nebyla v řízení „v nejmenším prokázána“, záměrem žalované totiž bylo „vytvoření právního prostoru k tomu, aby mohla být dána výpověď nepohodlnému zaměstnanci“ a tento svůj záměr „zastřela pomocí rozhodnutí o organizačních změnách“, že „vykonával zcela zásadní část agendy produktu ČD – Kurýr“, která byla po organizační změně zachována v „původním rozsahu“, a došlo tedy „k prosté výměně zaměstnance na konkrétní pracovní pozici, kdy dovolatel byl na své pozici nahrazen v pravém smyslu tohoto slova Ing. P.“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci o neexistenci výpovědního důvodu. Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Námitky žalobce tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení o. s .ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem - jak je zřejmé již ze znění ustanovení – však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože dovolání žalobce

směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. ledna 2014

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu