Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 457/2012

20 Cdo 457/2012

U S N E S E N Í

M. F.

K. Ch.

, zastoupené JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, pro částku 1.647.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, z 1. listopadu 2011, č. j. -56, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, z 1. listopadu 2011, č. j. -56,

se

v napadené části, jíž bylo usnesení Okresního soudu v Třebíči z 12. září 2011, č. j. -40, v II., zamítavém výroku změněno,

ruší

a věc

se

v tomto rozsahu krajskému soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 12. září 2011, č. j. -40, okresní soud exekuci nařízenou usnesením z 18. prosince 2006, č. j. -7, k návrhu povinné částečně, a to do částky 800.000,- Kč představující jistinu vymáhané pohledávky a ohledně částky 91.328,- Kč, jíž byla vyčíslena náhrada nákladů nalézacího řízení, podle zastavil (výrok I.) a návrh na zastavení „zbylé části exekuce“ nařízené týmž usnesením zamítl (výrok II.).

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné směřujícímu výlučně proti II., tedy zamítavému výroku změnil tak, že exekuci (dále) částečně zastavil ohledně částky 25.000,- Kč představující další část náhrady nákladů nalézacího řízení a ohledně úroku „ve výši 6 % od 22. 12. 1996 do 5. 12. 2003,“ a ve zbývající části, „v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu povinné na zastavení zbylé části exekuce,“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Svůj měnící výrok, jímž vyhověl odvolací námitce povinné, že ta na náhradě nákladů nalézacího řízení dne 24. 6. 1998 dobrovolně uhradila částku 25.000,- Kč, krajský soud odůvodnil zjištěním z připojeného spisu sp. zn. , že oprávněný v návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí dobrovolnou úhradu této částky ze strany povinné sám uznal. S poukazem na ustanovení považoval za důvodnou také odvolací námitku promlčení úroků za dobu od 20. prosince 1996 (když právo považoval za pravomocně přiznané dnem 19. prosince 1996) do 5. prosince 2003, tedy do doby tří let před zahájením exekučního řízení (5. prosince 2006). Naopak za nepromlčenou považoval s poukazem na ustanovení jistinu pohledávky, a to s odůvodněním, že vykonávaný směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně z 15. srpna 1996, č. j. -7, sice uložil povinnost k zaplacení žalované pohledávky do tří dnů od doručení, že však právní moci nabyl teprve ve spojení s rozsudkem téhož soudu z 20. listopadu 1996, -31, jímž byl – pravomocně dnem 19. prosince 1996 – ponechán v plném rozsahu v platnosti.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jež (s výslovným poukazem na ustanovení ) směřovala výlučně do jeho měnící části. Nesprávné právní posouzení věci ( ) spatřuje v závěru odvolacího soudu, že nabyl-li vykonávaný směnečný platební rozkaz právní moci teprve ve spojení s rozsudkem, jímž byl ponechán v plném rozsahu platnosti dnem 19. prosince 1996, jistina vymáhané pohledávky promlčena není, jelikož návrh na nařízení exekuce byl podán (faxem) 5. prosince 2006, tedy v desetileté promlčecí době podle . Podle jejího názoru je naopak nutno promlčecí dobu počítat již od uplynutí třídenní pariční lhůty počítané od doručení směnečného platebního rozkazu, tedy bez ohledu na jeho právní moc. Dále pak povinná napadenému rozhodnutí vytýká nepřezkoumatelnost, jelikož v jeho výroku je sice uvedeno, že exekuce se zastavuje (kromě jiného) „ohledně úroku ve výši 6 % od 20. 12. 1996 do 5. 12. 2003“, není z něj však zřejmé, zda má jít o úrok z prodlení z jistiny celé přisouzené pohledávky ve výši 1.607.200,- Kč, pro niž byla exekuce nařízena, či pouze z částky 847.200,- Kč, jež zůstala i nadále předmětem pokračující exekuce po jejím částečném zastavení do částky 800.000,- Kč.

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou bezdůvodnost, případně jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ).

Dovolání (přípustné podle ustanovení ) je sice opodstatněné, avšak z jiných než uplatněných důvodů.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, a k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nabyl-li vykonávaný směnečný platební rozkaz právní moci teprve ve spojení s rozsudkem, jímž byl ponechán v plném rozsahu platnosti, dnem 19. prosince 1996, jistina vymáhané pohledávky promlčena není, jelikož návrh na nařízení exekuce byl podán (faxem) 5. prosince 2006, tedy v desetileté promlčecí době podle .

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V odůvodnění rozsudku publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2008 Nejvyšší soud uzavřel, že – narozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu – včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž

se

jimi ve vymezeném rozsahu pouze

odkládá

právní moc a

vykonatelnost

směnečného platebního rozkazu.

Týž názor zastává literatura (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1177 s.), podle níž směnečný (šekový) platební rozkaz, proti němuž nebyly podány námitky nebo byly podány námitky opožděně či neodůvodněné nebo někým, kdo k jejich podání nebyl oprávněn, nabývá účinku pravomocného rozsudku uplynutím třídenní lhůty běžící od doručení žalovanému, případně ode dne kdy bylo doručeno poslednímu z více žalovaných, z čehož plyne, že byly-li osobou k tomu oprávněnou podány námitky včasné a odůvodněné (a tak tomu bylo v souzené věci), třídenní lhůta počítaná od doručení se neuplatní.

Byl-li zde přesto důvod ke zrušení rozhodnutí v napadené části a vrácení věci, je tomu tak proto, že z jeho odůvodnění (a dokonce ani z výroku, jehož neúplnost ovšem již nelze odstranit vydáním doplňujícího usnesení podle a ) není zřejmé, ohledně úroku

z jaké částky

byla exekuce částečně zastavena. Absence tohoto údaje činí napadené usnesení nepřezkoumatelným, a protože nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí zakládá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 28. června 1994, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu č. 3/1994 pod poř. č. 10), k níž je dovolací soud povinen přihlédnout i z úřední povinnosti ( ), bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušeno a věc mu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení byla vrácena k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu