Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2229/2012

20 Cdo 2229/2012

U S N E S E N Í

Telefónica Czech Republic, a. s.

I. Š.

, zastoupené Mgr. Kateřinou Vorlovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 112/61, prodejem movitých věcí, pro 19.162,60 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 31. ledna 2008, sp. zn. , takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. 10. 2000, č. j. -6, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelného rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR, Českého telekomunikačního úřadu Jihlava ze 4. 6. 1999, č. j. SIT – 228515/99).

Své rozhodnutí odvolací soud s poukazem na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu z 16. února 2005, sp. zn. , odůvodnil závěrem, že v souzené věci se vykonává „právo, jehož pramen je v soukromoprávním vztahu účastníků a které jako takové nepodléhá regulaci předpisu o správním řízení, nýbrž předpisů práva soukromého ( , konkrétně jeho ustanovení )“; normy se uplatní pouze v nalézacím řízení a proto se ustanovení , jehož aplikace se povinná dovolává, v řízení o výkon rozhodnutí neuplatní. Odvolací soud tak uzavřel, že bylo-li právo uplatněno u příslušného orgánu, přestává běžet promlčecí doba ( ) a právo oprávněné tedy nemůže být promlčeno.

V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, povinná uplatňuje dovolací důvod podle , jehož naplnění spatřuje v nesprávném posouzení promlčení. Dle jejího názoru se v daném případě „promlčecí doba neřídí ustanoveními občanskoprávních předpisů, ale , neboť titulem pro výkon rozhodnutí je správní rozhodnutí.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatelka (jež se otázkou přípustnosti dovolání vůbec nezabývala) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam (a v čem tento význam spočívá), a že tedy podmínky předepsané ustanovením , odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesla a k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených, jelikož závěr odvolacího soudu, že právo oprávněné není promlčeno a že ustanovení se v daném případě nepoužije, je v souladu s judikaturou.

Jak totiž Nejvyšší soud již vysvětlil (viz usnesení jeho velkého senátu ze 16. února 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod poř č. 82, na něž odvolací soud správně odkázal), při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, kterým bylo oprávněnému přiznáno právo podle příslušných hmotněprávních ustanovení podléhající promlčení, se ustanovení nepoužije.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. prosince 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu