Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2515/2013

22 Cdo 2515/2013

U S N E S E N Í

a) L. K.,

a

b) M. K.,

obou zastoupených JUDr. Petrou Neubergerovou, advokátkou se sídlem v Dobříši, Mírové náměstí 41, proti žalovaným:

1) J. T.,

a

2) L. B.,

oběma zastoupeným JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zřízení věcného břemene a o protinávrhu žalovaných na zaplacení 29.410,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. -557, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. srpna 2012, č. j. -514, zřídil věcné břemeno „spočívající v právu chůze a jízdy osobním automobilem, nákladním automobilem s hmotností do 10 tun ve prospěch vlastníka stavby domu ve V. na pozemku st. č. 1465 v k. ú. a obci V. zatěžujícího pozemky žalovaných st. č. 426/1 a parc. č. 2376/8 v k. ú. a obci tamtéž, v rozsahu geometrického plánu Ing. E. S. ze dne 12. 5. 2008 č. 432-1984/2006 v délce 69 metrů a šířce 3,5 metrů s tím, že uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I.). Věcné břemeno zřídil za jednorázovou úplatu 236.230,- Kč (výrok II.), zamítl protižalobu žalovaných, aby jim žalobci byli povinni zaplatit částku 29.410,- Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a V.).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 21. února 2013, č. j. -557, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. v části týkající se věcného břemene jízdy nákladním automobilem s hmotností do 10 tun tak, že toto právo zřídil v četnosti jedenkrát v kalendářním roce pro dovoz uhlí v době od 1. 10. do 20. 10. a dvakrát v kalendářním roce pro vývoz septiku v době od 1. 3. do 10. 3., a od 20. 10. do 30. 10. Dále rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že věcné břemeno zřídil za jednorázovou náhradu ve výši 344.880,- Kč, ve výroku III. tak, že uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným částku 29.410,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 8. 2009 do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Domnívají se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně při „řešení otázky splnění podmínek pro zřízení práva nezbytné cesty v části týkající se omezení práv vlastníka pozemku,“ a dále, že závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Touto otázkou je podle nich otázka, „zda ve zřízení nezbytné cesty přes určité pozemky (ve vlastnictví vlastníků pozemku) může bránit případná skutečnost, že veřejná cesta, která na tyto pozemky navazuje, a způsob jejího užívání ze strany jejího vlastníka (zde státu, resp. ŘSD), může vyloučit či omezit průjezd ke stavbě žalobců.“ Navrhují, aby dovolací soud „rozhodnutí odvolacího soudu v napadených částech podle změnil a sám o věci rozhodl tak, že právo věcného břemene zřídí skrze variantu č. 3,“ nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. února 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaných podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

V dané věci je předmětem sporu zřízení věcného břemene – práva nezbytné cesty - k domu ve vlastnictví žalobců přes pozemky žalovaných. Ze tří možných variant nalézací soudy shodně zvolily jako nejvhodnější 1. variantu. Žalovaní s touto variantou nesouhlasí a trvají na jimi navrhované 3. variantě.

Dovolatelé sice vymezují podle jejich názoru právní otázky a tvrdí, že na nich stojí napadené rozhodnutí, ve skutečnosti však pouze polemizují se skutkovými závěry odvolacího soudu a s procesem hodnocení důkazů. Odkazují přitom na judikatorní závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu, podle kterých při zřizování práva nezbytné cesty musí být vybrán pozemek, jehož zatížení nejméně omezí vlastníka pozemku a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu není s těmito závěry v souladu. Napadené rozhodnutí však na těchto závěrech založeno není. Odvolací soud nezvolil žalovanými navrhovanou 3. variantu vedení věcného břemene (přes pozemky žalobců a pozemek ve vlastnictví ČR - Ředitelství silnic a dálnic) proto, že v zimním období nebo za deštivého počasí není sjízdná. Jestliže se žalovaní proti závěru odvolacího soudu o nesjízdnosti 3. varianty vymezují, nepředkládají žádnou právní otázku, ale pouze polemizují se skutkovými závěry odvolacího soudu, s jeho hodnocením důkazů, a předkládají vlastní verzi skutkových závěrů o technické způsobilosti a sjízdnosti této varianty věcného břemene. Odvolací soud nezaložil své závěry na tom, že 3. varianta cesty je delší a méně komfortní než soudem zvolená varianta č. 1, ale na skutečnosti, že 3. varianta vedení věcného břemene vůbec neumožňuje sjízdnost cesty v zimním období a za deštivého počasí, tedy na technicky nemožném vedení věcného břemene.

O polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, nikoli o právní otázku, se jedná i v případě námitek dovolatelů ohledně způsobu užívání veřejně přístupné komunikace na pozemku parc. č. 2700 (ve vlastnictví ČR - Ředitelství silnic a dálnic), na kterou ústí jimi preferovaná 3. varianta vedení věcného břemene. Odvolací soud uzavřel, že 3. varianta není vhodná proto, že komunikace na pozemku parc. č. 2700 je Ředitelstvím silnic a dálnic využívaná jako manipulační plocha pro údržbu rychlostí silnice, a jako plocha určená ke skládce údržbového materiálu, což může omezit nebo úplně vyloučit její přístupnost a průjezd ke stavbě žalobců. Dovolatelé s tímto závěrem nesouhlasí a tvrdí, že tato skutečnost ve zřízení nezbytné cesty bránit nemůže. Svými námitkami tedy brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a předkládají vlastní skutkové závěry ohledně způsobu užívání veřejné komunikace. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolatelé nevymezují konkrétní otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, pouze zpochybňují skutkové závěry odvolacího soudu ohledně zřízení práva nezbytné cesty k domu žalobců. Zpochybňování skutkových závěrů však nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu