Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3753/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Ivina a. s., se sídlem v Praze 4, Matúškova 800, IČO: 26149176, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, proti žalovanému P. K., P., zastoupenému JUDr. Emilem Mikešem, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 43, o určení, že povinnost žalovaného vyklidit byt není vázána na zajištění náhradního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalovaný napadl dovoláním výroky rozsudku Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 29. 2. 2012, č. j. -125, jimiž potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 13. 6. 2011, č. j. -72, ve spojení s usnesením ze dne 29. 9. 2011, č. j. -102, v části, kterou určil, že povinnost žalovaného vyklidit bytovou jednotku nacházející se v 7. nadzemním podlaží budovy na pozemku parcelní číslo 3592/1 v katastrálním území V., obec P., která byla mu byla uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. , není vázána na zajištění náhradního bytu a žalovaný je povinen splnit tuto povinnost do 5 měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. přede dnem 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v , c) Podle není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Podle obsahu dovolání ( ) dovolatel takové nezpůsobilé dovolací důvody uplatnil. Dovolací soud byl přitom vázán jen dovolacími důvody uplatněnými v dovolání ze dne 20. 6. 2012, neboť k doplnění dovolání ze dne 6. 3. 2013, podaném až po uplynutí lhůty stanovené v , přihlížet nemohl.

Námitkami, že se soudy „nezabývaly“ rozporem mezi označením a výměrou předmětného bytu, a jeho sociální situací, uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (pro úplnost lze uvést, že odvolací soud /soud prvního stupně/ k relevantním tvrzením dovolatele provedl důkazy významné pro právní posouzení věci) a námitkami, že „soudynedostatečně přihlédly k jeho zdravotnímu stavu“, uplatnil i nepřípustný dovolací důvod podle , neboť brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění, a zpochybňuje tak právní posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, ), odvolacím soudem, prostřednictvím námitek skutkových.

Odvolací soud (soud prvního stupně) se zabýval tím, zda po rozhodnutí, jímž bylo vyklizení bytu vázáno na zajištění bytové náhrady, došlo k takové změně poměrů, že by výkon tohoto práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) byl v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.); vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci, přihlédl k okolnostem na straně žalobce (vlastníka předmětného bytu), i žalovaného, jehož se vyklizení týká a jeho úvaha, že k takovéto změně poměrů došlo, není ani zjevně nepřiměřená.

Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejího zástupce z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle , , ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ), a přiznal odměnu za podané vyjádření ve výši 2.500,- Kč. K nákladům dovolacího řízení náleží i paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , , 3 ) a částka 588,- Kč představující 21% DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. prosince 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu