Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4020/2013

26 Cdo 4020/2013

U S N E S E N Í

BULIRO CLUB, s.r.o.

V. G.

, zastoupené JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o zaplacení částky 110.296,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. -269, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 110.296,49 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu dlužného podnájemného z nebytových prostor, neuhrazené daně z přidané hodnoty, nezaplacených záloh na úhrady za služby a dále z titulu dluhu na dalších platbách (mimo jiné za telekomunikační služby), které přefakturovala žalované na základě ujednání obsaženého ve smlouvě o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. května 2007 (dále jen „podnájemní smlouva“).

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. října 2012, č. j. -208, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 91.013,99 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (z toho částku 60.000,- Kč z titulu dlužného podnájemného, částku 13.680,- Kč z titulu neuhrazené DPH, částku 9.000,- Kč z titulu nezaplacených záloh na úhrady za služby a částku 8.333,99 Kč z titulu dluhu na platbách za telekomunikační služby); ohledně částky 19.264,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok III.).

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, v němž jako obranu ve sporu mimo jiné uplatnila k započtení proti

„pohledávce žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného a záloh na plnění poskytovaná s nájmem“

(viz podání na č. l. 220 až 222 spisu) svoji pohledávku na vrácení kauce v částce 12.000,- Kč, jíž poskytla žalobkyni při podpisu podnájemní smlouvy (dále jen „kauce“).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. června 2013, č. j. -269, pak citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu rovněž ohledně částky 35.044,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (sestávající z požadovaného DPH ve výši 13.680,- Kč, záloh na úhrady za služby ve výši 9.000,- Kč, dluhu na platbách za telekomunikační služby ve výši 364,- Kč a dlužného podnájemného ve výši 12.000,- Kč, na kteroužto částku byla započtena kauce ve výši 12.000,- Kč); jinak (tj. ohledně zbytku dlužného nájemného ve výši 48.000,- Kč a dluhu na platbách za telekomunikační služby ve výši 7.969,99 Kč) rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“). Současně rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů.

Byl-li rozsudek odvolacího soudu, proti němuž podala žalovaná dovolání, vydán dne 20. června 2013, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srov. čl. II bod 1. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „ “).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti jeho potvrzujícímu výroku) se řídí ustanovením , avšak podle dovolání podle citovaného ustanovení není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v (v projednávané věci o takové vztahy evidentně nešlo); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že potvrzujícím výrokem bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem (o nároku na dlužné podnájemné z nebytových prostor v částce 48.000,- Kč /zbylá část této pohledávky zanikla započtením pohledávky žalované na vrácení kauce ve výši 12.000,- Kč/) a o nároku z titulu dluhu na platbách za telekomunikační služby v částce 7.969,99 Kč, posuzoval dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 9 v sešitě č. 1 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura). Jelikož žádný z uvedených nároků, o nichž bylo rozhodnuto napadeným potvrzujícím výrokem, nepřevyšuje 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení , neboť ustanovení to vylučuje.

Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá nejen potvrzující výrok, ale i

„navazující výroky napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení“

. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení důvodu dovolání ( ) a vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle Navíc ani těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže ustanovení brání založení přípustnosti dovolání podle rovněž proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle odmítl (pro nepřípustnost).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu