Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3781/2013

26 Cdo 3781/2013

U S N E S E N Í

JUDr. V. B.

, zastoupenému Mgr. Michalem Vávrou, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1932/13, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2013, č. j. -83, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. února 2013, č. j. -83, potvrdil rozsudek ze dne 7. prosince 2011, č. j. -52, jímž Městský soud v Brně (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„byt č. 19, sestávající se z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, situovaný v šestém podlaží domu v B., postaveného na pozemku parc. č. 1662/1 v k. ú. V.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Na zjištěném skutkovém základě dovodil, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a je tudíž povinen ho vyklidit. Současně dospěl – ke zcela jednoznačnému a srozumitelně vyjádřenému – právnímu názoru, že bytovou náhradu mu nelze přiznat, i kdyby mu právo na bytovou náhradu svědčilo podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“); může-li totiž – s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu – svou bytovou potřebu bez obtíží uspokojit v rodinném domě v B. (dále jen „dům v B.“), který vlastní, pak jeho požadavek na zajištění bytové náhrady je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.).

Nejvyšší soud dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením (viz posléze uvedený výklad), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). V dovolání především schází vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Může-li být dovolání přípustné jen podle (jak tomu je v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (uvedené údaje mohou vyplynout i z vymezení důvodu dovolání), přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Údaj, že „přípustnost dovolání dovozuje žalovaný z ustanovení ve znění po 1.1.2013“, je tedy nedostatečný. Dovolatel však náležitě nevymezil ani způsobilý důvod dovolání ( a 3 ). V tomto směru sice vyjádřil nesouhlas s právním názorem, který odvolací soud učinil s odkazem na ustanovení obč. zák., avšak jen proto, že podle jeho názoru „z odůvodnění napadených rozsudků nevyplývá, v čem by spočíval rozpor s dobrými mravy“; zřejmě nepostřehl, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela zřetelně a srozumitelně vyložil, že důvod pro odepření bytové náhrady cestou aplikace ustanovení obč. zák. spatřuje ve skutečnosti, že svou bytovou potřebu může bez obtíží uspokojit ve svém domě v B. Odůvodnění napadeného rozsudku tudíž nevykazuje namítaný nedostatek, jenž by snad dovolateli bránil v řádném vymezení způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Na tomto místě pak je zapotřebí připomenout, že lze-li podle současné právní úpravy dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), pak důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Přitom dovolací námitky ohledně „hodnocení věci nad rámec žalobního návrhu a nepoučení účastníků podle “ ve skutečnosti představují právě nepřípustný dovolací důvod (vady řízení) a už proto nemohou vyhovět požadavku na vymezení (způsobilého) dovolacího důvodu, jak je formulován v ustanovení

Vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám dovolací soud nad rámec uvedeného přesto pro úplnost dodává, že pro účely posouzení, zda požadavek dovolatele na zajištění bytové náhrady je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), jsou bez právního významu okolnosti, pro které užívá vedle domu v B. rovněž předmětný byt. Je tomu tak proto, že tyto okolnosti se svou povahou vztahují výhradně k subjektivnímu zájmu dovolatele nadále uspokojovat svou bytovou potřebu v předmětném bytě a nikoli k jeho zájmu na ochranu před újmou, jež by mu mohla být způsobena vyklizením bytu bez vázanosti na bytovou náhradu, tj. zájmu, jehož se týkalo rozhodování odvolacího soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák.

Zbývá dodat, že napadené rozhodnutí nezávisí (není založeno) na vyřešení dovolatelem nastolených (hmotně)právních otázek, zda mu vzniklo právo na bytovou náhradu podle obč. zák. a zda byl aktivně věcně legitimován k podání žaloby o zajištění bytové náhrady. V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze vytknout odvolacímu soudu (nikoli soudu prvního stupně), že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací výtky týkající se zmíněných otázek – vzhledem k jejich charakteru a právním závěrům, na nichž spočívá napadené rozhodnutí – však proti uvedenému rozhodnutí směřovat nemohou; ve skutečnosti a nakonec i podle sdělení samotného dovolatele směřují proti právnímu posouzení věci soudem prvního stupně.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu