Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3366/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. E., právně zastoupeného JUDr. Lucií Nevečeřalovou, advokátkou se sídlem Chomutov, Revoluční 24/16, proti žalovaným 1) R. E., a 2)nezletilému J. M., roz. E., trvale bytem u první žalované, v řízení zastoupeného opatrovníkem Magistrátem města Ústí nad Labem, o popření otcovství, vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2011, č.j. – 45, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. dubna 2010, č.j. – 32, určil, že žalobce J. E. není otcem nezletilého J. E., z matky R. E. a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu řízení ve výši 11.329,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) změnil usnesením ze dne 28. listopadu 2011, č.j. – 45, rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.370,40,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, kde uvedla, že není schopna hradit ani měsíční splátku ve výši 1.000,- Kč, jelikož od listopadu 2010 je její příjem pouze 3.800,- Kč měsíčně a žádá osvobození od uhrazení celé částky.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. 11. 2011, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „”).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání nicméně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s .ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, kterým byl změněn výrok o nákladech řízení. Přičemž zde platí názor uvedený v rozhodnutí sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003 civ., sešit 1/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy pod SR 1/2002, str. 10), že dovolání není přípustné, jelikož zákon připouští dovolací přezkum nemeritorních rozhodnutí pouze v případech vyjmenovaných v 239 , mezi něž však rozhodnutí o nákladech řízení zařazeno není.

Dovolacímu soudu tedy nezbylo než dovolání v tomto rozsahu podle , věty první, a odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , za situace, kdy dovolatelka na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalobci v daném řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2013

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu