Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 816/2013

22

Cdo 816/2013

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, proti žalovanému Folklornímu sdružení České republiky, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 977/24, IČO: 00541206, zastoupenému JUDr. Ladislavem Lackem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. -68, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. -68, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. března 2012, č. j. -46, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. března 2012, č. j. -46, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 2318/2 a parc. č. 2318/3 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště Praha na LV č. 3065 pro k. ú. N. M., obec P. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu [ ], neboť žalobkyně, která se domáhala určení vlastnictví, je v katastru nemovitostí zapsaná jako vlastnice předmětných pozemků a žalovanému svědčí pouze právo hospodaření. Tudíž zde není nesoulad mezi stavem faktickým a právním a žalobkyně nemůže mít na předmětném určení naléhavý právní zájem.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. září 2012, č. j. -68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na předmětném určení. Žalobkyně se nedomáhá určením změny zápisu v katastru nemovitostí, ale domáhá se určení svého vlastnictví, přičemž je jako vlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Na takovém určení nemůže mít naléhavý právní zájem. Situaci, kdy žalobkyně, která tvrdila, že zápis v katastru nemovitostí je nesprávný a že správně měl být na základě převodní smlouvy zapsán jako vlastník předmětných pozemků žalovaný, nelze řešit určovací žalobou. Nic na tom nemění ani ustanovení

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b)

Žalobkyně považuje dovolání proti rozsudku odvolacího soudu za přípustné, neboť rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, protože odvolací soud posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na předmětném určení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a rovněž v rozporu s , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Porušení zákona spočívá v tom, že ačkoliv soud musel z provedeného dokazování a z předložených listinných důkazů vědět, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, postupoval zcela formalisticky, když při posuzování naléhavého právního zájmu u žalobkyně vyšel z presumpce správnosti zápisu v katastru nemovitostí. Přitom měl nejprve jako předběžnou otázku posoudit správnost zápisu v katastru nemovitostí a teprve na základě jejího vyhodnocení pak posuzovat existenci naléhavého právního zájmu podle

Žalobkyně uvedla, že již v žalobě upozorňuje, že při zápisu vlastnického práva Folklorního sdružení České republiky došlo k chybě, když jako vlastník zůstala zapsaná Česká republika a právo hospodaření s majetkem státu bylo zapsáno pro Folklorní sdružení. V řízení před soudy obou stupňů předložila důkazy o tom, že Folklorní sdružení České republiky nebylo organizační složkou státu, státním podnikem ani jinou organizací hospodařící s majetkem státu, a že smlouvou na ně přešlo právo vlastnické. V současné době je chybný zápis v katastru nemovitostí již opravený. Vadu řízení, která měla na nesprávné právní posouzení vliv, žalobkyně spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neaplikovaly ve znění pozdějších předpisů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Namítá, že žalobkyně uplatňuje v dovolání nepřípustně nové skutečnosti a důkazy, odkazuje-li na oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 ).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu není plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu, a má tak po právní stránce zásadní význam.

Předmětem řízení, vymezeným žalobkyní, bylo určení vlastnického práva žalobkyně; o tom, zda žalovanému svědčí ke spornému pozemku „právo hospodaření“, řízení vedeno nebylo.

Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem [ ].

Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby je skutečnost, že žalobce prokáže, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [ ]. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K otázce, kdy může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti i osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník, se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil např. v rozsudku ze dne 4. září 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní rozhledy 2003, č. 1, str. 5, a v usnesení ze dne 23. listopadu 2009, sp. zn. , s tím, že žalobce zapsaný jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí nemá naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, jestliže není žalovanými zpochybněno; z toho je patrné, že naléhavý právní zájem je dán i v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitosti jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám. Nelze totiž přehlédnout, že stav katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným právním stavem (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2007, sp. zn. ).

Dovolání sice není jednoznačně formulováno, lze z něj však dovodit, že dovolatelka soudu vytýká, že její vlastnické právo neposoudil věcně (tedy nezabýval se tím, zda skutečně existuje) a vyšel pouze ze stavu katastru nemovitostí. Za předpokladu, že by mezi stranami bylo vlastnické právo sporné, by tato výtka byla opodstatněná.

V dané věci soudy zamítly žalobu jen proto, že žalobkyně je v katastru nemovitostí jako vlastnice zapsána, aniž si – postupem podle , příp. – vyjasnily, zda žalovaný vlastnictví žalobkyně zpochybňuje a tvrdí, že vlastníkem je on sám. Pokud by tomu tak bylo, měla by žalobkyně na určení jejího vlastnictví naléhavý právní zájem, i když je v katastru nemovitostí jako vlastnice zapsána. Pokud odvolací soud nepostavil najisto, zda je mezi účastníky o vlastnictví spor (tato skutečnost není podle obsahu spisu zcela jednoznačná), je jeho rozhodnutí předčasné, právní posouzení věci není úplné, a je tak dán dovolací důvod uvedený v

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu