Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3909/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. Š., zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti žalovanému Ing. V. F., zastoupenému JUDr. Michalem Kellnerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Ohradní 1159/65, o 2,472.868,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. -140, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2011, č. j. -66, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 2,472.868,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. , dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu jsou tudíž výhrady žalovaného, že vůle smluvních stran nesměřovala k uzavření smlouvy o půjčce, ale k poskytnutí vkladu do společného podnikání, že účelem uznání dluhu ze dne 21. 11. 2007 bylo pouze potvrdit výši vkladu žalobce do společného podnikatelského záměru, že jeho závazek z půjčky neexistoval, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že částku „do rovného podílu ve výši složených záloh dva miliony na každé straně (...) uhradila KB system CZ, a. s. a nikoli žalovaný“, že nebyly zohledněny další provedené platby ve výši 2x500.000,- Kč ze dne 28. 12. 2007, které mají prokazovat, že částka 2,500.000,- Kč byla zálohou na nákup akcií a nikoli půjčkou, že oba účastníci vědomě uznáním zastírali pravý účel poskytnutých peněž, že soudy nepřihlédly k tomu, že žalobceu zachycující uznání dluhu podepsal, že ke zjištění skutkového stavu věci nebyl proveden navržený důkaz (příkaz k úhradě ze dne 21. 11. 2007), že nebyla zcela zohledněna výpověď svědka JUDr. F. M., a že se žalovanému nepodařilo prokázat, že dluh z půjčky v okamžiku uznání neexistoval, neboť vystihují dovolací důvod podle , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. ). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, a dovodil-li by, že dluh ze smlouvy o půjčce neexistoval, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že uznání dluhu je neplatné, resp. nebylo míněno vážně (šlo o zastřený právní úkon), a proto nárok žalobce není po právu. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou, že v důsledku koncentrace řízení nebyl proveden důkaz korespondencí JUDr. F. M. a žalobce.

Sluší se poznamenat, že výklady - uznání dluhu - provedený odvolacím soudem je zcela v souladu s ustanovením obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí, uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle věty prvé a

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a Žalobci žádné účelně vynaložené náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Václav D u d a

předseda senátu