Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3591/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 1830/44, proti žalované Z. H., zastoupené JUDr. Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čajkovského 1640/8, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. -330, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. -330, zamítl návrh žalobkyně na opravu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2006, č. j. -306.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání.

Pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním [ (dále jen „“)] a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ).

Vedle kategorie rozhodnutí, která jsou z dovolacího přezkumu vyloučena proto, že je zákon neřadí mezi rozhodnutí, proti nimž dovolání přípustné být může, rozeznáváme též rozhodnutí, k jejichž dovolacímu přezkumu nebylo dovolání (jako institut) vůbec zřízeno. Jde zjednodušeně řečeno o rozhodnutí, jež nejsou rozhodnutími „odvolacího soudu“ [způsobilým předmětem dovolání může být jen rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (za odvolacího řízení)]. Řízení o dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno v odvolacím řízení, dovolací soud zastaví ( ve spojení s ) pro nedostatek „funkční“ příslušnosti soudu k projednání takového opravného prostředku, tedy proto, že zde není žádného soudu, jenž by byl povolán takový opravný prostředek projednat a rozhodnout o něm (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1874). Takovým rozhodnutím je i usnesení, kterým bylo rozhodnuto krajským soudem (Městským soudem v Praze) o návrhu žalobkyně na opravu rozsudku téhož soudu podle

Jelikož usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. -330, jímž byl zamítnutý návrh žalobkyně na opravu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2006, č. j. -306, není rozhodnutím vydaným v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyně proti němu podala dovolání, Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně podle ve spojení s zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a a skutečnosti, že žalované žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu