Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3528/2013

30 Cdo 3528/2013

U S N E S E N Í

VINTEX, s. r. o.,

1)

S. S.

, a

2) WestKo, s. r. o.

, se sídlem Do Vrchu 253, Mukařov, identifikační číslo osoby 27176291, zastoupeným JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem Advokátní kanceláře Hrudka a partneři, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2013, č. j. -62, takto:

Dovolání žalovaných

se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - východ (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. února 2013, č. j. -40, rozhodl, že

„Přistoupení WestKo, s. r. o., IČ 27176291, se sídlem Do Vrchu 253, Mukařov, do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované, se nepřipouští.“

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že návrh žalobkyně na přistoupení vstupu dalšího žalovaného je v rozporu s ,

„když navržením dalšího žalovaného usiluje žalobce jen o zhojení pasivní legitimace v řízení.“

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. března 2013, č. j. -62, změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že vstup společnosti WestKo, s. r. o., se sídlem shora, do řízení na straně žalované připustil. Své rozhodnutí odvolací soud založil na úvaze, že pasivní legitimace žalované ve sporu o určení vlastnictví k nemovitostem je dána tím, že je v katastru nemovitostí evidována jako vlastnice těchto nemovitostí, přičemž není důvodu dovozovat, že by snad žalobkyně měla v úmyslu vzít žalobu proti této žalované zpět. Žalobkyně tím, že navrhla, aby do řízení přistoupil jako další účastník na straně žalované subjekt, který by měl podle žalobního petitu být určen vlastníkem předmětných nemovitostí, se zcela přípustným způsobem snaží odstranit nedostatek pasivní věcné legitimace, který by jinak musel vést k zamítnutí žaloby. Připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení na straně žalované není v posuzované věci ani v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť řízení je na samém počátku ve fázi, kdy ještě neproběhlo žádné soudní jednání.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) (dále již „dovolatel 1/) a žalovaná 2) (dále již „dovolatelka 2/) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem podle jejich názoru spočívá v nesprávném hodnocení hledisek rozhodných pro posuzování podmínek přípustnosti vstupu dovolatelky 2) do řízení odvolacím soudem. Odvolací soud, ač ve svém rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve věci sp. zn. , z tohoto judikátu při rozhodování nevycházel. Z označeného rozhodnutí totiž vyplývá, že je nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník. Je-li totiž při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé a nepochybné, že dosavadní žalovaný (žalobce) již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně (aktivně) věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu, přičemž nápravu lze v takovém případě zjednat jen prostřednictvím záměny účastníků ve smyslu O takovou situaci se ovšem v posuzovaném případě nejednalo. Dovolatelé rovněž zpochybňují závěr odvolacího soudu stran hospodárnosti takového postupu a závěrem navrhují, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se přistoupení žalované 2) do řízení na straně žalované 1) nepřipouští, a pro případ, že by neshledal podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, aby toto rozhodnutí zrušil.

Žalobkyně se k podanému dovolání písemně nevyjádřila.

Žalobkyně sdělila podáním ze dne 8. listopadu 2013, které bylo postoupeno dovolacímu soudu dne 11. listopadu 2013, že „V průběhu řízení podali žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem, když shodně prohlásili, že smlouva, na základě které žalovaný č. 1 nabyl nemovitosti od žalované č. 2, je absolutně neplatná. Na základě uvedeného návrhu je jako současný vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí zapsána žalovaná č. 2, tedy nastala stav, kterého se žalobce v tomto řízení domáhal. S ohledem na shora uvedené skutečnosti bere žalobce svůj žalobní návrh v plném rozsahu zpět.“ S tímto zpětvzetím žaloby vyslovili (prostřednictvím svého advokáta) písemný souhlas dovolatelé.

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Z povahy řízení o dovolání jako řízení o mimořádném opravném prostředku, který může směřovat jen proti rozhodnutí odvolacího soudu, které je v právní moci, vyplývá, že pro řízení u dovolacího soudu sice platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, ale jen potud, není-li stanoveno něco jiného; výslovně se stanoví, že ustanovení a 95 až 99 (tedy i zpětvzetí žaloby) a 107a pro řízení u dovolacího soudu neplatí (srov. ). Neuplatní se tedy ustanovení o zpětvzetí žaloby; jestliže je přesto takový procesní úkon učiněn, nelze k němu přihlédnout, neboť to zákon výslovně vylučuje, a takový procesní úkon nemá žádné procesní účinky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2012, sp. zn. , které - stejně jako další zde citovaná rozhodnutí - jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto podle a (jež stanoví, že k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží) ke zpětvzetí žaloby, tj. k dispozitivnímu úkonu, k němuž došlo shora učiněným podáním žalobkyně v průběhu dovolacího řízení, tedy nepřihlížel. Vzhledem k tomu, že dovolatelé setrvali na podaném dovolání, nezbylo Nejvyššímu soudu, než o něm rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené , a je ve smyslu přípustné.

Podle pro rozhodování dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud proto nemůže přihlížet ke skutečnostem, jež nastaly v době po vydání napadeného rozhodnutí, tedy v poměrech této věci ani k účastníky tvrzené okolnosti o dosažení předmětného zápisu v katastru nemovitostí.

Nejvyšší soud přitom neshledal dovoláním důvodným.

Podle dovolání lez podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce ( ).

Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit. Při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení podle soudy především neřeší otázku věcné legitimace tohoto účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. .).

Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci, a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je (po projednání věci) zamítnutí žaloby. Soud však při rozhodování o návrhu podle ustanovení mimo jiné posuzuje např. i to, zda navrhované přistoupení účastníka do řízení odpovídá požadavku hospodárnosti řízení vyplývajícímu z ustanovení a Naplnění této zásady je představováno především splněním povinnosti soudu postupovat v řízení po jeho zahájení tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Požadavek procesní ekonomie se dotýká jak postupu soudu, tak i účastníků řízení. Je ovšem nepochybné, že realizace tohoto cíle nemůže jít na úkor požadavku zajištění ochrany práv, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu přistoupení dalšího účastníka (žalobce nebo žalovaného) do řízení podle soud nepřipustí také tehdy, je-li zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že tedy žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení obchází institut záměny účastníků upravený v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. , a ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2007 pod č. 1).

V posuzované věci odvolací soud správně dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro postup ve smyslu Žalobkyně se totiž žalobou domáhá určení, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví dovolatelky 2). Žaloba byla sice podána správně proti dovolateli 1), který byl v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zapsán v katastru nemovitostí jako „katastrální“ vlastník předmětných nemovitostí, avšak pokud žalobkyně svou žalobu založila na tvrzení, že je zde nesoulad mezi stavem zápisů v katastru nemovitostí a právním stavem (právní realitou) potud, že vlastnicí předmětných nemovitostí je podle práva dovolatelka 2), je nasnadě, že žaloba - aby mohla v případě převzetí jejího žalobního petitu do rozsudečného výroku naplnit žalobkyní zamýšlený právní důsledek (změnu zápisu vlastníka předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí) - musí směřovat rovněž vůči tomu, kdo podle žalobního tvrzení má být skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí a v jehož prospěch má soud deklarovat příslušný věcně právní vztah, který současně dozná reflexe i v katastru nemovitostí. Pokud by dovolatelé nebyli účastníky řízení (účastníkem řízení by byl pouze dovolatel 1/) a soud by přesto podané žalobě vyhověl, nemohl by katastrální úřad přistoupit k provedení zápisu ve formě záznamu, neboť by k tomu nebyly splněny podmínky ve smyslu , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (přitom duplicitní zápis vlastnického práva po novelizaci již nepřichází v úvahu). Přitom odvolací soud rovněž správně uzavřel, že přistoupení další dovolatelky 2) do řízení není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. ).

Lze tedy uzavřít, že se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolání proto bylo podle zamítnuto.

Dovolací soud rozhodoval bez jednání ( věta první ).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2013

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu