Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3978/2011

32

Cdo 3978/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně doc. PhDr. L, Š,, CSc., zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, proti žalované ING Životní pojišťovně N. V., pobočce pro Českou republiku, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Nádražní 344/25, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 40763587, o zaplacení částky 219.226,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2011, č. j. -113, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 10. ledna 2011, č. j. -92, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o zaplacení částky 219.226,- Kč s úrokem z prodlení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž mezi žalovanou jako pojistitelem a žalobkyní jako pojistníkem a pojištěným byla dne 24. února 2004 uzavřena pojistná smlouva, jejíž uzavření bylo žalobkyni nabídnuto jako výhodný produkt a kterou bylo sjednáno kapitálové důchodové pojištění s připojištěním pro případ plného invalidního důchodu následkem úrazu. Počátek pojištění byl sjednán dnem 1. března 2004, konec pojištění dnem 1. března 2009 a pojistná částka byla sjednána ve výši 2,046.555,- Kč. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala platit žalované pro hlavní pojištění i připojištění pojistné ve výši 456.016,- Kč ročně a žalovaná se zavázala vyplatit žalobkyni pojistnou částku, dožije-li se sjednaného konce pojištění. Pro případ smrti žalobkyně za trvání pojištění se žalovaná zavázala vyplatit úhrn zaplacených částek pojistného manželu žalobkyně. Bylo též ujednáno, že pojistná částka může být zvyšována v závislosti na zvyšování pojistného a že není-li pojistné splatné k počátku pojistného období ve druhém nebo některém dalším roce pojištění zaplaceno do 6 měsíců od jeho splatnosti, provede žalovaná redukci pojistné částky nebo pojistné doby podle všeobecných pojistných podmínek. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkem částku 1,099.339,- Kč. Původně sjednaná pojistná částka 2,046.555,- Kč se za trvání pojistného vztahu v závislosti na výši zaplaceného pojistného měnila a k 1. březnu 2008 činila 880.113,- Kč. Protože se žalobkyně dožila konce pojištění, bylo jí dne 27. července 2009 vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 881.039,- Kč, z toho z titulu kapitálového důchodového pojištění částka 880.113,- Kč a z titulu připojištění pro případ plného invalidního důchodu částka 926,- Kč.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v právním posouzení, podle něhož žalobkyní požadovaná výplata pojistného plnění ve výši celkem zaplaceného pojistného, tj. v částce 1,099.339,- Kč, nemá oporu ve smluvních ujednáních, neboť takové pojistné plnění nebylo sjednáno pro případ pojistné události spočívající v dožití sjednaného konce pojištění, nýbrž pro případ smrti žalobkyně za trvání pojistného vztahu. Odvolací námitku žalobkyně, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy, neshledal odvolací soud – též z hlediska ustanovení a násl. a s přihlédnutím k Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29-ES, o nekalých obchodních praktikách - důvodnou.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež co do přípustnosti opřela o ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“) a co do důvodnosti o dovolací důvod upravený v ustanovení , namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje v potřebě vyřešení otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, zda smlouva mezi pojišťovnou a jejím klientem je pojistnou smlouvou, jestliže pro pojišťovnu neobsahuje žádné pojistné riziko, resp. zda se jedná o smlouvu platnou, jestliže pojišťovna vydává svoji službu (produkt) za pojištění, ačkoliv ve skutečnosti se o pojištění nejedná.

Dovolatelka zdůrazňuje, že vzhledem k pojistným podmínkám pro žalovanou coby pojišťovnu neexistuje žádné pojistné riziko, a argumentuje ve prospěch názoru, že pojistná smlouva, u níž neexistuje pojistné riziko, není pojistnou smlouvou. Jedná se spíše o druh spoření, přičemž však není naplněn ani smysl spoření, jímž je zhodnocení prostředků a nikoliv jejich znehodnocení. Dovolatelka poukazuje na ustanovení Všeobecných pojistných podmínek, podle něhož pojistné je úplatou za poskytnutou pojistnou ochranu, a namítá, že žalovaná jí žádnou takovou ochranu neposkytla, nemůže tedy mít nárok na pojistné. Zdůrazňuje, že při sjednávání pojistné smlouvy je vytvářen dojem, že se jedná o spoření, a že žalovaná zneužívá svého postavení vyvolávajícího důvěru veřejnosti. Z hlediska ochrany spotřebitele je smlouva evidentně nerovnovážná, těží z postavení žalované coby pojišťovny, uvádí pojištěnce v omyl, odporuje zákonné úpravě pojistných smluv a jejímu účelu a je v rozporu s dobrými mravy.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení (, 4 ), se Nejvyšší soud nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Protože rozsudek odvolacího soudu je v dovoláním napadeném výroku o věci samé rozsudkem potvrzujícím a protože rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v (o jehož zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012 rozhodl Ústavní soud v nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), tj. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Nejvyšší soud shledal napadené rozhodnutí právně významným, a potud má dovolání za přípustné, v řešení otázky, zda je pojistnou smlouvou taková smlouva, podle jejíhož obsahu na sebe pojistitel nebere žádné pojistné riziko, a zda je taková smlouva platná, neboť takovou otázku dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil.

Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud nejprve z úřední povinnosti (srov. větu druhou ) zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v , a b) a (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny, a zjistil, že řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem takovou vadou zatíženo bylo.

v ustanovení ukládá soudům kdykoliv za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří též způsobilost být účastníkem řízení. Tu má podle ustanovení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Ze spisu vyplývá, že jako žalovaná je v žalobě označena „ING Životní pojišťovna N. V. pobočka pro Českou republiku, IČ 40763587, sídlem Nádražní 344/25, 150 00 Praha 5 – Smíchov“, což odpovídá organizační složce zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu A, vložka 6305.

Nejvyšší soud ve své dlouhodobě ustálené rozhodovací praxi dovozuje, že organizační složka zahraniční právnické osoby, byť se zapisuje do obchodního rejstříku, nemá právní subjektivitu a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení; tu má pouze příslušná zahraniční právnická osoba [srov. např. již stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 3. září 1997, Cpjn 30/97, uveřejněné pod číslem 41/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 7. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2000, pod číslem 39, usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 102, rozsudek ze dne 29. července 2003, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod číslem C 2066, a dále rozhodnutí ze dne 5. března 2009, sp. zn. , ze dne 7. dubna 2011, sp. zn. , ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. , ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. , ze dne 26. října 2011, sp. zn. (týkající se též organizační složky), a ze dne 26. října 2012, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu].

Jestliže se v situaci, kdy je žalovaná strana v žalobě označena tak, jak shora uvedeno, soudy nižší stupňů nezabývaly otázkou, zda ten, kdo je žalován, má způsobilost být účastníkem řízení, a nezvážily, zda je takové označení vadou podání odstranitelnou postupem podle ustanovení či zda jde o nedostatek podmínky řízení odůvodňující postup podle ustanovení , neboť je žalován někdo, kdo účastníkem řízení být nemůže, porušily ustanovení ve spojení s a zatížily tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Tím je naplněn dovolací důvod stanovený v

V situaci, kdy je otevřena otázka, zda řízení není zatíženo neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, je předčasné a tudíž procesně nehospodárné zabývat se přezkumem správnosti právního posouzení odvolacího soudu. Vytčená vada řízení je postačujícím důvodem pro to, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věta první ) zrušil ( část věty za středníkem ), spolu se závislým výrokem o nákladech odvolacího řízení [ ]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (, věta první, ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věty druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. prosince 2013

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu