Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3227/2011

29 Cdo 3227/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61 86 00 69, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) Ing. Dagmar Konečné, se sídlem v Ostravě, Nováčkova 12, PSČ 700 30, jako insolvenční správkyni dlužnice Y. L., zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 1159/3, PSČ 779 00 a 2) Y. L., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Y. L., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. března 2011, č. j. -112, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 8. března 2010, č. j. -32, určil, že žalobkyně má v insolvenčním řízení druhé žalované (Y. L.) pohledávku ve výši 3.888,- Kč (výrok I.), žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně má v insolvenčním řízení druhé žalované i pohledávku ve výši 16.098,- Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. -112, rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – přitakal závěru insolvenčního soudu, podle něhož režim vykonatelných pohledávek má v insolvenčním řízení jen ta pohledávka, jejíž vykonatelnost byla doložena veřejnou u nejpozději u přezkumného jednání.

Jelikož o pohledávce, která je předmětem tohoto řízení (tj. o pohledávce ve výši 19.986,- Kč /sestávající ze směnečné sumy 19.875,- Kč a „směnečného“ úroku 111,- Kč/, ze směnky vystavené dlužnicí k zajištění pohledávky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 45888/04015 – dále též jen „sporná pohledávka“) bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem ze dne 3. prosince 2009 a přezkumné jednání, u něhož byla sporná pohledávka popřena, se konalo 21. září 2009 (a žaloba v dané věci byla podána 6. října 2009), není pochyb o tom, že „s žalobkyní přihlášenou pohledávkou je nutno nakládat jako s pohledávkou nevykonatelnou“.

Dále odvolací soud zdůraznil, že v rozsahu částky 16.098,- Kč doplnila žalobkyně údaj směnečné sumy do bankosměnky neoprávněně, uzavíraje, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o revolvingové půjčce je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení , .

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, odkazujíc do jeho přípustnosti na ustanovení a a 3 , (dále jen „ “) a spatřujíc zásadní právní význam napadeného rozsudku v řešení otázky, zda se může pohledávka v rámci insolvenčního řízení stát vykonatelnou i po přezkumném jednání a zda je soud povinen k této vykonatelnosti v rámci incidenčního sporu přihlížet. „Jinými slovy, zda lze vykládat ustanovení tak, že k vykonatelnosti pohledávky lze přihlížet pouze, pokud je doložena do přezkumného jednání a pak již k vykonatelnosti není možno přihlížet“.

Namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení a b) , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V rovině uplatněných dovolacích důvodů zdůrazňuje, že:

„Doložení vykonatelnosti do přezkumného jednání má vliv pouze na to, jak má být pohledávka přezkoumána – zda jako vykonatelná či jako nevykonatelná. Pokud ale vyjde najevo vykonatelnost později (ať už je to proto, že dříve nebylo rozhodnutí v nalézacím řízení zasláno opatřené doložkou právní moci a vykonatelnosti proto, že se rozhodnutí stalo vykonatelné až po přezkumném jednání), má to za následek přenesení důkazního břemene. Z toho důvodu soudy neměly tvrdit, že pohledávka je nevykonatelná, měly k vykonatelnosti přihlížet a bylo na žalovaných, aby prokázaly důvod popření, přičemž ve smyslu v takovém případě nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci. Přitom důvod popření a nepřiznání nároku byl založen jen na jiném právním posouzení věci, což soud nemohl dle ustanovení učinit“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

První žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že závěr, podle něhož rozhodnou dobou pro posouzení, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, je i v insolvenčních poměrech doba konání přezkumného jednání o pohledávce, Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , které bylo dne 13. listopadu 2013 schváleno občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jinými slovy – promítnuto do poměrů projednávané věci – skutečnost, že v době po přezkumném jednání, u něhož první žalovaná spornou pohledávku popřela, byl vydán rozhodčí nález, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení sporné pohledávky, nemá žádný vliv ani na aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o určení popřené pohledávky, ani na okruh důvodů, pro které spornou pohledávku první žalovaná popřela (mohla popřít).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit první žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 25. srpna 2011) určené podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Incidenční spor o určení (popření) pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 25.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč ( ) tak dovolací soud přiznal první žalované k tíži žalobkyně celkem částku 2.904,- Kč.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou je odůvodněn tím, že druhé žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu