Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 47/2013

3 Tz 47/2013-101

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 20. listopadu 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné M. U.,proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a tr. ř. rozhodl t a k t o :Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních , a tr. ř. a v d v neprospěch obviněné M. U.Napadené usnesení se zrušuje.Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.Krajskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. , byla obviněná M. U. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb. (dále je „tr. zák.“) a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a byl jí uložen podle ust. § 248 odst. 3 tr. zák. za užití ust. § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu, přičemž současně byla obviněné uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradila škodu, kterou trestnou činností způsobila. Dalšími výroky soudu podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo soudem rozhodnuto o náhradě škody.

Na základě odvolání obviněné Krajský soud v Praze po projednání věci v neveřejném zasedání usnesením ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně. Důvodem tohoto postupu bylo přesvědčení odvolacího soudu, že věc byla rozhodnuta v senátě, který nebyl řádně obsazen, tj. že mu předsedala jiná předsedkyně senátu než ta, které byla věc po prvním nápadu přidělena.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , podala ministryně spravedlnosti podle tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné M. U. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních a tr. ř. a v d (dále jen „ “) v neprospěch obviněné M. U.

Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že odvolací soud vycházel z přesvědčení, že věc byla rozhodnuta v senátě, který nebyl řádně obsazen, neboť mu předsedala jiná předsedkyně senátu než ta, které byla věc po prvním nápadu přidělena. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v rozvrhu práce Okresního soudu v Benešově jsou na bankovní a finanční kriminalitu specializovány senáty 2 T a 1 T, avšak byla-li věc po prvním nápadu přidělena jednomu z nich, neslučuje se tento postup se zásadou zákonného soudce, tj. aby po jejím došetření byla věc přidělena senátu jinému, nenastane-li situace, kdy by bylo nutno, aby takový senát ten předchozí zastoupil např. v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti, stáže apod. Dále argumentoval i ustanovením § 161a odst. 2 písm. c) vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org. v platném znění), které u obživlých věcí vyžaduje, aby nebyly nově zapisovány.

K úvaze odvolacího soudu ministryně spravedlnosti uvedla, že žádný zákonný předpis neobsahuje definici „zákonného soudce“, přičemž základních práva svobod, jakožto nedílná součást našeho ústavního pořádku, v zapovídá odnětí věci zákonnému soudci a odkazuje na příslušný zákon, pokud se jedná o pravidla určující příslušnost soudu i soudce. Zákon, který by upřesňoval pravidla pro určení, který soudce soudu příslušného je oním soudcem zákonným, je upravuje v obecné podobě. Jedná se o , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a nálezů Ústavního soudu (dále jen „ “), který se zabývá vnitřní organizací soudů i rozvrhem práce. V tento zákon určuje, že základem vnitřní organizace soudu jsou soudní oddělení vytvořená podle senátů nebo samosoudců. V ustanovení pak upřesňuje, že rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení, se řídí rozvrhem práce a ten na období kalendářního roku vydává předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou, přičemž podrobnější pravidla pro dělení věcí mezi soudní oddělení upravuje tohoto zákona. Obdobně vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy zakotvuje, že takový rozvrh stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, která se vytvářejí pro jednotlivé senáty a samosoudce, stejně jako jejich rozdělení mezi předsedy senátů, pokud jich v daném oddělení působí více. Nepožaduje však, aby toto dělení podléhalo závazným pravidlům, např. v tom ohledu, že věc, která již jednou v souladu s rozvrhem práce byla přidělena, by nemohla být po novém nápadu přidělena oddělení jinému, tj. neexistuje explicitní úprava znemožňující změnu v osobě zákonného soudce v průběhu řízení (za podmínky, že se jedná o jeho samostatnou část). Závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byl napadený rozsudek bez bližšího přezkoumání zrušen, lze považovat za důsledek extenzivního výkladu pojmu zákonného soudce, a pokud odvolací soud bez bližší specifikace odmítá respektování platného rozvrhu práce daného soudu a napadený rozsudek zrušil nejen bez věcného přezkoumání, ale navíc s pokynem nového projednání věci v plném rozsahu, odňal obviněné podle názoru stěžovatelky právo na posouzení zákonnosti a odůvodněnosti všech výroků, které byly odvoláním napadeny a ve světle převažujícího výkladu zejména právo na zákonného soudce.

Ministryně spravedlnosti v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních a tr. ř. a v d v neprospěch obviněné M. U. Dále aby podle tr. ř. zrušil napadené usnesení, včetně všech rozhodnutí, která na ně obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku.

Podle § 40 odst. 1 zákona o soudech a soudcích jsou základem vnitřní organizace soudu soudní oddělení vytvořená podle senátů nebo samosoudců; takto vytvořený počet soudních oddělení odpovídá tomu, jaké počty soudců stanovilo Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) pro každý soud [§ 123 odst. 1 písm. a)].

Podle § 41 odst. 1 citovaného zákona rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty do soudních oddělení, se řídí rozvrhem práce.

Dle odst. 2 pak rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.

Podle § 42 odst. 2 citovaného zákona se věci rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně.

Podle § 1 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy se v rozvrhu práce uvede v záhlaví jméno a příjmení předsedy soudu a jeho místopředsedy (místopředsedů). Dále se stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, která se vytvářejí pro jednotlivé senáty a samosoudce (včetně senátů evidenčních); stanoví se i způsob rozdělení věcí mezi předsedy senátů, pokud jich působí více v jednom oddělení. Zároveň se jmenovitě určí soudci, přísedící, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé pro působení v jednotlivých odděleních a stanoví se jejich zastupování pro případ nepřítomnosti delší než tři měsíce nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem (u soudců) či z jiných vážných důvodů (u vyšších soudních úředníků) tak, aby bylo zřejmé, který senát nebo soudce, vyšší soudní úředník, soudní tajemník nebo soudní vykonavatel věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 161a odst. 2 písm. a) citované Instrukce se věc, kterou státní zástupce znovu předložil soudu s obžalobou poté, co mu byla vrácena k došetření, jím podaný návrh na potrestání byl odmítnut nebo obžalobu (návrhu na potrestání) vzal zpět (§ 182 a § 314g odst. 4 tr. ř.), nově nezapisuje.

Podle nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že dne 8. 2. 2010 byla pod sp. zn. ZT 2372009 podána k Okresnímu soudu v Benešově obžaloba na M. U. pro pokračující trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Předmětná trestní věc byla přidělena podle rozvrhu práce senátu 2 T pod vedením předsedkyně JUDr. Ivany Doubkové. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. , bylo po předběžném projednání obžaloby v neveřejném zasedání rozhodnuto tak, že se podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc vrací státnímu zástupci k došetření. Stížnost státního zástupce proti citovanému rozhodnutí byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5.2010, sp. zn. , jako nedůvodná zamítnuta.

Nová obžaloba (se stejnou právní kvalifikací) byla na obviněnou M. U. podána u Okresního soudu v Benešově dne 23. 12. 2010. Tato trestní věc byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k vyřízení senátu 1 T pod vedením předsedkyně JUDr. Zdeňky Dufkové a zapsána pod sp. zn. . Po projednání věci v hlavním líčení dne 27. 8. 2012 pak tento senát rozhodl rozsudkem tak, že obviněnou M. U. uznal vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a uložil jí podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Rozsudek soudu I. stupně napadla odvoláním obviněná M. U. s tím, že ve věci nerozhodoval tzv. zákonný soudce, neboť projednal-li předběžně obžalobu podanou jako první jiný senát, nelze akceptovat, že by o nově podané obžalobě mohl právem rozhodovat senát odlišný. Na základě odvolání obviněné Krajský soud v Praze po projednání věci v neveřejném zasedání usnesením ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně.

Odvolací soud posoudil jako oprávněnou námitku podaného opravného prostředku, tedy že věc byla rozhodnuta v senátě, který nebyl řádně obsazen, neboť mu předsedala jiná předsedkyně senátu než ta, které byla věc po prvním nápadu přidělena. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že v rozvrhu práce Okresního soudu v Benešově jsou na bankovní a finanční kriminalitu specializovány oba senáty, tj. 1 T a 2 T, avšak byla-li věc po prvním nápadu přidělena jednomu z nich, neslučuje se se zásadou zákonného soudce, aby po jejím došetření byla přidělena senátu jinému, nenastane-li situace, kdy by bylo nutno, aby takový senát ten předchozí zastoupil. Odkázal přitom na ustanovení § 161a odst. 2 písm. c) vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org. v platném znění), dle kterého se u obživlých věcí vyžaduje, aby nebyly nově zapisovány.

Ke stanovisku soudu druhého stupně je třeba uvést, že žádný zákonný předpis neobsahuje definici „zákonného soudce“. ČR v pouze konstatuje, že

soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy

. Pravomoc soudnictví je tak svěřena nezávislým soudům, kdy princip nezávislosti je konkretizován až na úroveň jednotlivého soudce ( y). Nezávislost soudce, potažmo soudnictví je ochraňována způsobem výstavby justice a možností se takové kvality individuálně domáhat. Odpovídajícím ustanovením je (právo na spravedlivý proces) a (právo na zákonného soudce). Nezávislost je zabezpečena i tím, že jedinec má nárok na soudce s touto, a nikoli menší kvalitou. Tím se říká, že zaručuje právo vymáhat určitou náležitost rozhodnutí, ale i určitou náležitost příslušného orgánu. Respektuje, že každý má právo na zákonného soudce. To znamená, že

soudce příslušný pro určitý spor musí být příslušný podle předem platných a známých pravidel

.

základních práv a svobod, jakožto nedílná součást našeho ústavního pořádku, v vyžaduje, aby příslušnost soudu i soudce byla stanovena zákonem. Pouze

zákon tedy může stanovit, který soud bude konkrétní věc projednávat a rozhodovat

. Základní právo každého na svého zákonného soudce není vyčerpáno pouze zákonem stanovenou věcnou, místní a funkční příslušností soudu a zákonným obsazením soudu, ale principy, jimiž se naplňuje podmínka zákonného soudce. Ty jsou provedeny v zákoně o soudech a soudcích, který se zabývá vnitřní organizací soudů i rozvrhem práce. Jak již bylo uvedeno shora, v § 40 tento zákon konstatuje, že základem vnitřní organizace soudu jsou soudní oddělení vytvořená podle senátů nebo samosoudců. V ustanovení § 41 pak upřesňuje, že rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení,

se řídí rozvrhem práce

a ten na období kalendářního roku vydává předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou, přičemž podrobnější pravidla pro dělení věcí mezi soudní oddělení upravuje § 42 odst. 2 tohoto zákona.

Rozvrh práce je základní interní prostředek rozdělení soudní agendy a nástroj k zajištění principu zákonného soudce u jednotlivých soudů. Je veřejně přístupný.

Ustanovení § 1 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy zakotvuje, že

rozvrh práce

stanoví

způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, která se vytvářejí pro jednotlivé senáty a samosoudce, stejně jako

způsob rozdělení věcí mezi předsedy senátů

, pokud jich působí více v jednom oddělení.

Zároveň se jmenovitě určí soudci, přísedící, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé pro působení v jednotlivých odděleních a stanoví se jejich zastupování pro případ nepřítomnosti delší než tři měsíce nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem (u soudců) či z jiných vážných důvodů (u vyšších soudních úředníků) tak, aby bylo zřejmé, který senát nebo soudce, vyšší soudní úředník, soudní tajemník nebo soudní vykonavatel věc projedná a rozhodne. Schválený rozvrh práce zašle předseda okresního soudu na vědomí příslušnému krajskému soudu do 20. prosince každého roku; předseda krajského a vrchního soudu ve stejném termínu zašle schválený rozvrh práce Ministerstvu spravedlnosti. Tyto orgány je třeba neprodleně informovat i o změně rozvrhu práce v průběhu roku.

Z připojeného rozvrhu práce Okresního soudu v Benešově na rok 2010 vyplývá, že na trestním úseku působily tři senáty, a to 1 T, 2 T a 10 T. Všechny tři senáty vyřizovaly věci agendy T, Nt, Td, podle principu obecného přidělování věcí jednotlivě napadlých v postupném časovém pořadí tak, jak budou po sobě zapsány v rejstříku, přičemž pro senát 1 T a 2 T se vynechává každé 4. kolo v postupném časovém pořadí a všechny tři senáty měly mimo jiné specializaci ve věcech finanční a bankovní kriminality. Rozvrh práce neobsahoval zvlášť Všeobecná kritéria pro přidělování trestních věcí.

Z rozvrhu práce Okresního soudu v Benešově na rok 2012 (od 1. 11. 2012) vyplývá, že na trestním úseku působily tři senáty, a to 1 T, 2 T a 10 T. Všechny tři senáty vyřizovaly věci agendy T, Nt, Td a všechny tři senáty měly mimo jiné specializaci ve věcech finanční a bankovní kriminality. Rozvrh práce obsahoval zvlášť Všeobecná kritéria pro přidělování trestních věcí, v nichž bylo stanoveno, že obžaloby zapisují pracovnice vyššího podacího místa na základě principu rovnoměrného přidělování do senátů 1 T, 2 T, a to tak, že do senátu 1 T v rozsahu 100%, do senátu 2 T v rozsahu 100% a do senátu 10 T v rozsahu 75% nápadu s respektováním specializace. Všeobecná kritéria kromě jiného obsahovala ustanovení, že věci vrácené okresnímu státnímu zástupci k došetření a znovu napadlé se přidělují do senátu, který je vrátil k došetření.

Z výše uvedeného je zřejmé, že rozvrh práce platný v době opětovného nápadu trestní věci obviněné M. U. (obžaloba napadla 23. 12. 2010) neobsahoval žádné speciální ustanovení pro přidělování věcí znovu napadlých po vrácení okresnímu státnímu zástupci k došetření, na rozdíl od z rozvrhu práce platného v době rozhodování odvolacího soudu, tj. v roce 2012.

Byť Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2001, v ustanovení § 161a odst. 2 písm. a) stanoví, že věc, kterou státní zástupce znovu předložil soudu s obžalobou poté, co mu byla vrácena k došetření, jím podaný návrh na potrestání byl odmítnut nebo obžalobu (návrhu na potrestání) vzal zpět (§ 182 a § 314g odst. 4 tr. ř.), se nově nezapisuje a tímto ustanovením také argumentoval Krajský soud v Praze, závazným pro přidělování věcí do jednotlivých senátů je schválený rozvrh práce, který jak již bylo uvedeno shora je základním interním prostředkem rozdělení soudní agendy a nástrojem k zajištění principu zákonného soudce u jednotlivých soudů ( ).

V dané trestní věci podal Okresní státní zástupce v Benešově obžalobu na obviněnou M. U., a to k věcně i místně příslušnému soudu. Dle rozvrhu práce na rok 2010 pro Okresní soud v Benešově byla věc přidělena do senátu 1 T, tj. do senátu se specializací ve věcech finanční a bankovní kriminality. Věc byla přidělena do tohoto senátu podle kriterií v rozvrhu práce obsažených, přitom nebylo zjištěno, že by došlo k nezákonné manipulaci se spisem, tzn. k přidělení věci mimo pořadí, které stanovil tehdy platný rozvrh práce. Rozvrh práce byl veřejně přístupný a nelze proto dospět k závěru, že by přidělení věci do senátu 1 T mohlo být pro obviněnou neočekávané.

Pokud za daného stavu věci odvolací soud k odvolání obviněné rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a věc vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně s tím, že věc byla rozhodnuta v senátě, který nebyl řádně obsazen, tj. že mu předsedala jiná předsedkyně senátu než ta, které byla věc po prvním nápadu přidělena, porušil zákon v ustanoveních a tr. ř. a v v neprospěch obviněné M. U. Také nesplnil svoji přezkumnou povinnost uvedenou v ustanovení tr. ř.

Po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností vyslovil Nejvyšší soud podle tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních , a tr. ř. a v d v neprospěch obviněné M. U. Podle tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Praze ve věci nařídí veřejné zasedání, v němž bude rozhodovat o odvolání obviněné, přičemž je podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2013

Předseda senátu:

JUDr. Petr Š a b a t a