Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3531/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/Ing. J. S., P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Karfíkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vladislavova 46/3, a b/ Ing. I. D., P., zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Botičská 1936/4, proti žalovanému Ing. D. J., P., zastoupenému Mgr. Janem Bouckým, advokátem se sídlem Praze 2 – Novém Městě, V tůních 1636/1, o vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013, č. j. -156, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci a/ na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Karfíka, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vladislavova 46/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. V poměru mezi žalovaným a žalobcem b/

nemá

žádný z těchto účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013, č. j. -156, k němuž se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil žalobce a/, odmítl podle (, , ve znění po novele provedené – dále opět jen „“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V této souvislosti nelze opomenout, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.

Nelze ani přehlédnout, že výtku nesprávného právního posouzení věci dovolatel založil především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění; pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišným právním závěrům při posouzení věci podle obč. zák. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Dovolací soud – vzhledem k obsahu dovolání –­ rovněž zdůrazňuje, že v dovolacím řízení lze přezkoumat pouze správnost právních závěrů, které odvolací soud přijal; „neexistující“ právní závěry nelze přezkoumávat. Napadené rozhodnutí nezávisí (není založeno) na vyřešení dovolatelem nastolených podotázek týkajících se jednak „aplikace ustanovení o vzniku škody a (o tom), kdo je jejím původcem, na zjištěný skutkový stav“, a jednak zkoumání, „zda je uvedení (rozuměno pozemku, o jehož vyklizení v dané věci jde) do původního stavu možné a účelné (viz )“; odvolací soud totiž žádný závěr s odkazem na ustanovení (, , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“) o odpovědnosti za škodu (k nimž náleží i zmíněné ustanovení obč. zák.) neučinil a v poměru mezi žalobci a žalovaným věc posuzoval výhradně z hlediska obč. zák., tj. z pohledu ustanovení o ochraně vlastníka před neoprávněnými zásahy do jeho vlastnického práva.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 5. prosince 2013

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu