Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3748/2013

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 14. dubna 2000, č. j. -51, zamítl Krajský obchodní soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (Slévárna Liberec, a. s.) domáhal vůči žalovanému (Fondu národního majetku České republiky) zaplacení částky 45.066.888,- Kč s příslušenstvím tvořeným sedmnáctiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 25. května 1994 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), ve znění účinném od 1. ledna 2001, namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení ztratil žalovaný způsobilost být účastníkem řízení, přičemž na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. , se jeho procesním nástupcem stala Česká republika - Ministerstvo financí,

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí) podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a

Vady řízení ve smyslu , k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ustanovení ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a ze spisu se rovněž nepodávají. Podmínky stanovené v daná věc také nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalobce v řízení o odvolání proti rozsudku ze dne 14. dubna 2000 návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (odstavec 2). Podle pak dovolání není přípustné proto, že rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a o případ podle též nejde.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání podle a jako nepřípustné.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu