Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2195/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce I. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti žalovanému Ing. J. T., zastoupenému Mgr. Martou Hanouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Divadelní 24, o zaplacení 275.625,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 5. března 2012, č. j. -100, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 29. června 2011, č. j. -70, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 201.250,- Kč a smluvní pokutu ve výši 74.375,- Kč, vše s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; zároveň rozhodl o nákladech řízení

Krajský soud v Brně-pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 5. března 2012, č. j. -100, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovanému podařilo prokázat, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce podle , (dále jen „“), neboť na straně jeho právní zástupkyně byl v důsledku jejích zdravotních problémů dán závažný důvod (výjimečné okolnosti), který jí znemožnil, byť jen sdělit soudu okolnosti, pro které se nemohla jménem žalovaného k věci v určené lhůtě vyjádřit.

V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje z ustanovení , výslovně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Argumentuje tím, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je „zcela jednoznačné a tendenční ve prospěch žalovaného“, a že se odvolací soud „zcela ztotožnil se stanoviskem strany žalovaného, s tím, co uvedl žalobce se příliš nezabýval (...) Ze zcela obecných lékařských zpráv a výsledků výslechů svědků dovodil, že stav právní zástupkyně žalovaného byl natolik vážný, že nemohla vykonávat svoji profesi advokátky (...) V argumentaci odvolací soud uvádí skutečnosti, které ani strana žalovaná v odvolání neuváděla ani v písemných podáních nepsala, např. o pečování o 11-ti měsíční dítě (...) výpovědi byly naučené a úplně stejné a žalobce uvádí, že nemohou být relevantním důkazem, jedná se o svědectví podjatá, tedy nevěrohodná“.

Dovolání přípustné podle , ve znění do 31. 12. 2012 – dále opět jen „“ (čl. II. bod 7. ), je zjevně bezdůvodné.

Posuzováno podle obsahu ( ) žalobce v dovolání totiž kritizuje jen samotné hodnocení důkazů; ohlašovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci vůbec neuplatnil, neboť odvolacímu soudu nevytýká nesprávnou interpretaci ani aplikaci právní normy.

Již v rozsudku ze dne 30. října 1992, sp. zn. (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.8/1994), Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož vady a omyly při hodnocení důkazů ( ) nemohou být samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem. Podobně v rozsudku ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. , dospěl k závěru, že okolnost, že žalovaný hodnotí důkazy odlišně, nezakládá bez dalšího existenci dovolacího důvodu.

Hodnocení důkazů se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Václav D u d a předseda senátu