Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1649/2013

22 Cdo 1649/2013

U S N E S E N Í

J. W.

J. H.,

zastoupené JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2013, č. j. -82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Josefa Šírka.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :( ):

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. září 2012, č. j. -42, „udělil za žalovanou souhlas se stavbou přístřešku a betonové vstupní terasy u rekreační chaty nacházející se na pozemku parc. č. 125 zapsaném na LV č. 324 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice pro obec L. a k. ú. Z., tedy stavbu přístřešku a betonové vstupní terasy nacházející se na pozemku parc. č. 1621/5 v katastrálním území Z., zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice na LV č. 588 pro obec L. a k. ú. Z.“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, č. j. -82, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že odvolací soud projednávanou věc nesprávně právně posoudil, jestliže nenahradil projev vůle žalované, spočívající v udělení souhlasu se stavbou přístřešku a betonové vstupní terasy, za situace, kdy v předcházejícím soudním řízení byla zamítnuta žaloba žalované na odstranění této stavby. V takovém případě se nejedná o neoprávněnou stavbu a je zde dán důvod pro nahrazení projevu vůle žalované udělit souhlas se stavbou, neboť takový souhlas, vyžadovaný stavebním úřadem v rámci řízení o dodatečném povolení stavby, žalovaná odmítá žalobkyni udělit. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání souhlasí se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „ “).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. července 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 72/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vyložil, že zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu, a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle § 126 odst. 1 obč. zák. domáhat odstranění stavby. Vlastníkovi stavby, jehož obligační právo mít na pozemku umístěnou stavbu v důsledku časového omezení tohoto práva zaniklo, nenáleží námitka proti žalobě vlastníka pozemku, že má právo mít na pozemku stavbu. Tyto zásady se uplatní i v případě, že právo, jehož obsahem je dočasné umístění stavby na pozemku, zanikne jinak. Uvedené závěry vztahující se k povinnosti odstranit stavbu se týkají také případů, kdy stavebník zřídil stavbu na základě souhlasu vlastníka pozemku, který byl následně odvolán (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Dovolací soud se tedy opakovaně vyjadřoval k otázce umístění stavby na cizím pozemku na základě souhlasu vlastníka pozemku s tím, že v případě následného odvolání souhlasu odpadne oprávnění k umístění stavby. Tyto závěry jsou plně uplatnitelné i na posuzovaný případ, kdy se žalobkyně dovolává nahrazení souhlasu soudním rozhodnutím. Jestliže je vlastník pozemku oprávněn odvolat svůj souhlas s umístěním stavby, nelze dovodit jeho povinnost udělit nový souhlas jen proto, že v minulosti s umístěním stavby vlastník nebo jeho právní předchůdce souhlasil.

Tomuto závěru nebrání ani předcházející soudní rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba na odstranění stavby s tím, že stavba byla postavena jako oprávněná pro předchozí souhlas s jejím umístěním, udělený právním předchůdcem současného vlastníka. Takové soudní rozhodnutí totiž neznamená, že by současný vlastník pozemku nadále musel souhlasit s umístěním cizí stavby na svém pozemku. I po soudním rozhodnutí může vlastník souhlas odvolat, a nelze proto dovozovat jeho povinnost s umístěním stavby souhlasit trvale.

Vzhledem k uvedenému nelze uzavřít, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolání je proto přípustné ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. listopadu 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu