Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2418/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2013, č. j. – 113, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo ve výroku I. konstatováno porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp. zn. v přiměřené lhůtě, byla ve výroku II. zamítnuta žaloba o 351.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve výroku III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal výše uvedené částky jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouze vedenými řízeními, a to u Okresního soudu v Bruntále, pobočce v Krnově, pod sp. zn. (zde ve výši 182.000,- Kč), a u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. (zde ve výši 169.000,- Kč).

Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně, tak i s jeho právním posouzením případu.

V řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by spočíval v nepřiměřené délce řízení. Konkursní řízení, v jehož důsledku bylo uvedené řízení přerušeno, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, avšak délka tohoto konkursního řízení je předmětem řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Není tedy na místě uvažovat z hlediska kritéria celkové délky řízení o dvojí újmě způsobené žalobci každým z uvedených řízení, nýbrž o újmě jediné (odvolací soud zde vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. ). Jelikož o újmě za nepřiměřenou délku řízení již bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. , není nárok žalobce v této části důvodný.

V řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp. zn. , došlo ze strany soudu k průtahům v délce přibližně šesti měsíců. Byl to však právě žalobce, kdo svým přístupem k výraznému prodloužení celkové délky řízení přispěl. V daném případě pak jednoznačně postačuje kompenzace nemajetkové újmy ve formě konstatace porušení práva.

Pokud žalobce tvrdil, že se jednalo o významnou věc, která zasáhla do jeho osobnostních práv, rodinných vztahů a poškodila jeho dobré jméno nejen u rodiny, ale i u dalších osob a obchodních partnerů, pak se mu tato tvrzení nepodařilo prokázat. A protože se jedná o tvrzení újmy, která není obvyklým následkem nepřiměřeně dlouze trvajícího řízení, neuplatní se zde vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce obsáhlé dovolání, v němž v zásadě opakuje výhrady uvedené již v odvolání a jehož přípustnost spatřuje v naplnění všech zákonem předvídaných předpokladů přípustnosti. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci oběma soudy. Z mnoha argumentů dovolatele, z nichž některé se nevztahují k právním závěrům, které zaujal v napadeném rozhodnutí odvolací soud, je možno jako podstatné uvést následující. Věc byla podle dovolatele rozhodnuta v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Rozhodnutí odvolacího soudu je též nepřezkoumatelné. Konstatování porušení práva nebylo uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřiléhavá je úvaha soudu o nedůvodnosti žaloby v části týkající se řízení 20 Ro 4476/96. Je nutno upozornit na to, že soud ve věci žalobu zcela zamítl, nevzal v úvahu zákonnou délku konkursního řízení. Soud navíc nepřípustně nahradil pasivitu žalované při vyvrácení domněnky o vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. Soudy v rozporu s judikaturou ESLP nevypočetly ani základní částku odškodnění. Nevypořádaly se s tvrzením dovolatele, že věc pro něho byla významná. V rozporu se známou judikaturou vzaly soudy v úvahu, že na nedůležitost předmětu řízení pro žalobce ukazuje mnohost sporů, v nichž žalobce vystupuje jako účastník. Soudy se nezabývaly analýzou významu věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ) – dále též jen „“

Dovolání by mohlo být shledáno přípustným, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť dovolatel nevymezil žádnou otázku, která by byla podřaditelná pod některý z předpokladů přípustnosti uvedený v předchozím odstavci.

Předně je třeba vyvrátit tvrzení dovolatele, že soudy nevyslovily konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení (ve věci ), ve výroku rozsudku (opak se podává z výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. – 88).

Soudy se taktéž vypořádaly s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, která v otázkách řešených v tomto případě navazuje na judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Odvolací soud řádně odůvodnil (s poukazem zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ; všechna zde citovaná rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz), z jakého důvodu nelze při zvažování přiměřenosti délky řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , přihlédnout k délce řízení současně probíhajícího řízení konkursního, v jehož důsledku právě posuzované řízení bylo přihlédnuto. Odvolací soud se zabýval také výsledkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o žalobcem uplatněném nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku téhož konkursního řízení, a o jeho dopadu do tohoto řízení. Námitka, že soudy zcela nepřípustně nahradily pasivitu žalované při vyvrácení domněnky o vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce, není na místě, neboť otázkou vzniku nemajetkové újmy je možné se zabývat až tehdy, dospěje-li soud k závěru, že v konkrétním případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

V daném případě nebyl dán důvod k výpočtu základní částky zadostiučinění, jestliže ve vztahu k prvnímu řízení dospěly soudy k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a ve vztahu k druhému dospěly k závěru, že postačí konstatování porušení práva jakožto forma zadostiučinění ve smyslu

Ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, soudy řádně odůvodnily, že – coby forma satisfakce – postačí konstatování porušení práva. Vypořádaly se i s tvrzením dovolatele, že dané řízení bylo pro něj – z hlediska svého předmětu – mimořádně důležité. Přiléhavě uvedly, že z hlediska typové (obvyklé) důležitosti předmětu řízení, nebyla věc pro dovolatele významná a že další v žalobě tvrzené nepřiměřené dopady délky řízení do jeho života se nepodařilo žalujícímu prokázat (k tomu srovnej i odůvodnění aplikace kritéria významu předmětu řízení ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Co se týče zohlednění skutečnosti, že dovolatel vede celou řadu soudních sporů, uvedl odvolací soud, že o tuto úvahu soudu prvního stupně svůj závěr o nižším významu předmětu řízení neopřel.

Již z právě uvedeného (ale i z dalšího odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) se podává závěr o nepřiléhavosti námitky dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný.

Jelikož dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud jej podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení v takovém případě netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. listopadu 2013

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu