Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2866/2013

30 Cdo 2866/2013

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 23. října 2012, č.j. -2, výrokem I. zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do u zdravotní péče R. V., umístěné ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze 2, Psychiatrická klinika Praha 2, Ke Karlovu 11, výrokem II. ustanovil opatrovníkem umístěné pro toto řízení Mgr. Michala Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 2, Lublaňská 8 a výrokem III. upustil od doručení tohoto usnesení umístěné.

Poté usnesením ze dne 23. října 2012, č.j. -6, vyslovil ve smyslu násl. (dále jen „ “), že převzetí R. V. je v souladu se zákonnými důvody. Soud prvního stupně v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí uvedl, že podle výpovědi ošetřujícího lékaře bylo zjištěno, že umístěná trpí paranoidní schizofrenií, zmateností a nemá kontakt s realitou. Je nebezpečná sobě i svému okolí. Není schopna výslechu a není schopna chápat obsah rozhodnutí.

K odvolání umístěné Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. ledna 2013, č.j. -19, usnesení soudu prvního stupně, č.j. -6, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 2 pak usnesením ze dne 18. ledna 2013, č.j. -28, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení v u zdravotní péče R. V. zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Konstatoval, že umístěná byla z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Psychiatrické kliniky, Ke Karlovu 11, dne 10. prosince 2012 přeložena do Psychiatrické léčebny Bohnice, neboť pominuly důvody hospitalizace.

K odvolání umístěné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. ledna 2013, č.j. -28, Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. května 2013, č.j. -44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že u umístěné pominuly důvody hospitalizace podle ustanovení a umístěná byla přeložena do jiného zdravotnického zařízení. Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno zástupkyni umístěné dne 10. června 2013 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti posledně uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podala umístěná dne 8. srpna 2013 včasné dovolání. Dovolatelka se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Vytýká odvolacímu soudu, že nerozhodl o návrhu umístěné, obsaženém v jejím odvolání ze dne 1. února 2013 a že se nezabýval ve svém usnesení o zastavení řízení otázkou samotného předmětu řízení, tedy otázkou, zda skutečně bylo převzetí umístěné v souladu se zákonnými předpoklady, ač k tomu byl povinen. Pokud bylo předmětné řízení zastaveno, pak se tak stalo v rozporu se zákonem. Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. , které se k otázce zastavení řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v u zdravotnické péče vyslovilo.Dále dovolatelka připomíná rozhodnutí ESLP ze dne 26. září 2002 ve věci Benjamin & Wilson v. Spojené království, ze kterého je možno dovodit povinnost přezkoumat nedobrovolnou hospitalizaci i v případě, že skončila a dále ustanovení , do kterého byl vložen s účinností ode dne 1. ledna 2013 nový odstavec 2.

Dovolatelka navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , ve lhůtě vymezené ustanovením Poté se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

V souzené věci dovolací soud konstatuje, že předmětné dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť dovolatelkou zdůrazněná otázka zastavení detenčního řízení v případě, že umístěný je přeložen do jiného u zdravotní péče, byla odvolacím soudem řešena odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ustanovení věty první (ve znění do 31. prosince 2012 – viz čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle , soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů ( ).

Je nezbytné konstatovat, že odvolací soud správně připomněl skutečnost, že s ohledem na fakt, že v souzené věci bylo řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v u zdravotnické péče zahájeno dne 18. října 2012 bylo soudy prvního a druhého stupně podle čl. II odst. 3 dokončeno podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění účinného do 31. prosince 2012. Odvolací soud důvodně připomněl, že z tohoto důvodu proto nepřicházela v úvahu aplikace ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013. Přes tuto skutečnost však odvolací soud věc neposuzoval komplexně. Dovolatelka ve svém dovolání správně připomíná Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. , které ve vztahu k ustanovení v uvedeném znění výslovně konstatuje, že „důvodem k zastavení zahájeného detenčního řízení není přeložení umístěného do jiného (dalšího) u. Je-li umístěný přemístěn do jiného u, znamená to, že z hlediska časového jeho umístění v u bez jeho písemného souhlasu, resp. omezení ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, trvá i nadále; proto pouhá změna zdravotnického zařízení nemůže mít na probíhající soudní řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v u zdravotnické péče žádný vliv. Účelem tohoto řízení je posouzení, zda je převzetí umístěného nebo jeho držení v u zákonné, takže identita u, kde je občan právě umístěn, nemá z tohoto pohledu žádný význam. Proto ani změna u nemůže mít na řízení jiný dopad než ten, že soud, který musí v každém okamžiku jednat s ústavem, v němž se umístěný právě nachází, vezme jeho přemístění na vědomí a přizpůsobí tomu procesní úkony, jimiž s ústavem vchází v kontakt. Nový (další) ústav také vykonává práva i povinnosti, jež zdravotnickému zařízení přiznává, a může např. umístěného v případě pominutí důvodů detence propustit.“ V této situaci tedy fakticky nejde o případ propuštění umístěného z u zdravotnické péče, jak jej má na mysli ustanovení ve znění po 1. lednu 2013.

Jestliže tedy odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) takto věc neposuzoval, nelze dovoláním napadené usnesení pokládat za správné (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně). Nejvyšší soud proto toto rozhodnutí zrušil; protože tytéž důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena posledně zmíněnému soudu k dalšímu řízení ( věta první a druhá ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 věta první ).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2013

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu