Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 74/2013

33 Cdo 74/2013

U S N E S E N Í

FDT (CZ), s. r. o.

L. L.

, zastoupenému Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Porážková 1424/20, o zaplacení 231.941,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č. j. -47, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 2. listopadu 2011, č. j. -22,

se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č. j. -47,

se odmítá

.

III. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.567,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Schustera, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 2. listopadu 2011, č. j. -22, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 231.941,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Zdůraznil, že usnesením ze dne 5. září 2011, č. j. -10, byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení nebo aby v téže lhůtě sdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Zároveň byl poučen, že nevyjádří-li se písemně bez vážného důvodu ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v podání vyjádření brání, bude se mít zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; usnesení společně se žalobou bylo žalovanému doručeno 9. 9. 2011. Dne 6. 10. 2011 právní zástupkyně žalovaného soudu sdělila, že převzala jeho zastoupení a požádala - bez bližšího zdůvodnění - o prodloužení lhůty k podání vyjádření, které následně podala dne 25. 10. 2011. Cituje , , 3 a 4 , (dále jen „ “), soud prvního stupně uzavřel, že v určené lhůtě bylo povinností žalovaného podat vyjádření k žalobě nebo sdělit vážný důvod, který mu brání v jeho podání. Jelikož ve lhůtě žalovaný prostřednictvím svého zástupce požádal pouze o prodloužení lhůty, má takový procesní postup za následek, že nastala fikce uznání nároku.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. května 2012, č. j. -47, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu byly v žalobě vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a šlo o situaci, kdy vydání usnesení podle bylo vhodné se zřetelem k tomu, aby sporné skutečnosti byly zjištěny v rámci přípravy jednání. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2011, sp. zn. , uzavřel, že k odvrácení důsledků podle (tj. vzniku fikce uznání nároku) nestačí, jestliže žalovaný pouze požádá o prodloužení lhůty k vyjádření, aniž současně sdělí vážný důvod, který mu brání lhůtu dodržet. Soud prvního stupně proto správně vyšel z fikce uznání nároku a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro uznání.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, v němž namítá, že rozsudek pro uznání neměl být vydán, neboť existence vážného důvodu, pro který se právní zástupkyně žalovaného ve lhůtě nevyjádřila, plyne z obsahu jejího podání doručeného soudu dne 6. 10. 2011. O prodloužení lhůty k vyjádření požádala tři dny před uplynutím soudem určené lhůty, s tím, že právě převzala právní zastoupení žalovaného, předložila plnou moc, poté studovala spis, z čehož rezultuje, že právě nedostatek času ke zpracování vyjádření je oním vážným důvodem, pro který se včas nemohla vyjádřit. Podle dovolatele i v situaci, kdy soud rozhoduje rozsudkem pro uznání, musí provést dokazování „přinejmenším listinami“. Nad rámec dovolací argumentace zdůrazňuje, že s žalobou nesouhlasí a formuluje vlastní verzi skutku.

Žalobce navrhl dovolání odmítnout.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalovaný napadl dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenul uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle věty prvé ve spojení s , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. , dále opět jen „ “), řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 2. listopadu 2011, č. j. -22, zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č. j. -47, není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle je námitka žalovaného, že ve lhůtě k podání vyjádření sdělila jeho právní zástupkyně soudu prvního stupně důvod, který jí bránil v podání včasného vyjádření k žalobě, a proto nemohla nastat fikce uznání nároku. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci.

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou, že nalézací soud neprováděl dokazování. Nad rámec uvedeného je možno zopakovat ustálenou judikaturu, podle které vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování, a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této fikce uznání (která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení). Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 93/2001).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [ , věta první, ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „ “), tj. částkou 9.260,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 2.007,60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. listopadu 2013

JUDr. Václav Duda

předseda senátu