Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1688/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem Praha 1, Petrská 1136/12, proti žalovanému J. L., s místem podnikání Bojkovice, Husova 763, identifikační číslo 134 02 129, zastoupenému JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Na Splávku 1182, o 19.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. ledna 2013, č. j. -140, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, č. j. -140, potvrdil rozsudek ze dne 14. března 2012, č. j. -56, ve výrocích I. a III., jimiž Okresní soud v Uherském Hradišti zamítl žalobu o zaplacení 19.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 9. 2010 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, změnil jej ve výroku II. o náhradě nákladů účastníků řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. - dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobce spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. ), neboť neposoudil uplatněný nárok podle normy odpovídající zjištěnému skutkovému stavu bez zřetele na žalobcem prosazované právní posouzení věci. Tato otázka však nečiní dovolání přípustným podle , neboť skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, žalobcem nyní prosazovanou aplikaci , , v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), neumožňoval (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. ).

Žalobce odvolacímu soudu vytýká i nesprávný procesní postup, kterého se měl dopustit tím, že se nezabýval jeho odvolacími námitkami coby nepřípustnými novotami, přestože podle žalobcova názoru šlo o skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování (konkrétně, že žalovaný nedokončil dílo ani v přiměřené lhůtě, kterou mu poskytl tím, že „vyčkával na řádné dodání díla“). Tato výtka nevystihuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, neboť je obsahově namířena proti správnosti skutkového závěru, z nějž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel, a to že při montáži objednaného díla dne 23. 7. 2010 žalobce nesouhlasil s jeho převzetím z důvodu použitého materiálu a trval na tom, aby si je pracovníci žalovaného odvezli s tím, že již nemá na dokončení díla zájem.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje ani námitka, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav chybně aplikoval § 648 odst. 2 obč. zák., neboť žalobce zpochybnění právního posouzení věci založil na vlastní verzi skutkového stavu, a sice že „vyčkával na řádné dodání díla“ i poté, co se žalovaný dostal do prodlení; tuto vlastní změněnou verzi pak subsumuje pod ustanovení § 642 odst. 2 obč. zák., přičemž „vyčkávání na řádné dodání díla“ (mylně) ztotožňuje s jednostranným právním úkonem poskytnutí přiměřené lhůty, v níž žalovaný neučinil nápravu, a z čehož pak dovozuje právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu obč. zák. Jinými slovy řečeno, uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. listopadu 2013

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu