Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1459/2013

U S N E S E N Í

Mgr. M. Š.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o náhradu nemajetkové újmy

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2013, č.j. – 503, a , takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. února 2013, č.j. – 503, a , zastavil odvolací řízení o odvolání žalobce proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soudu prvního stupně“) č.j. –182, (odst. I výroku odvolacího soudu), ze dne 28. června 2010, č.j. –270, (odst. II výroku odvolacího soudu), ze dne 17. ledna 2011 a č.j. –328, (odst. III výroku odvolacího soudu), ze dne 6. května 2011 a rozhodnul, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV výroku odvolacího soudu).

Usnesením ze dne 28. 6. 2010, č.j. –182, zamítl soud prvního stupně návrh žalobce, aby soud ve smyslu ustanovení vyslovil neúčinnost doručení usnesení ze dne 24. 5. 2010, č.j. –147, jímž byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení v žalobě a k předvolání ústního jednání na den 28. 6. 2010. Usnesením ze dne 17. 11. 2011, č.j. –270, soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby soud ve smyslu vyslovil neúčinnost doručení předvolání žalobce k ústnímu jednání na den 17. 1. 2011 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, č.j. – 242. Usnesením ze dne 6. 5. 2011, č.j. –328, soud prvního stupně jednak připustil změnu petitu a žaloby, a to ve znění podání žalobce ze dne 2. 5. 2011, a také zamítl návrh žalobce ze dne 5. 5. 2011 na separaci nákladů řízení za jednání dne 7. 3. 2011 a 2. 5. 2011.

Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že ve věci již bylo dne 23. 10. 2012, č.j. – 488, rozhodnuto a rozhodnutí je pravomocné a vykonavatelné. Odvolací soud uvedl, že v rámci tohoto rozhodnutí byla přezkoumávána nejen správnost rozhodnutí ve věci samé, ale i správnost postupu soudu a námitky, které shledal odvolací soud důvodnými, byly v odvolacím řízení odstraněny. Odvolací soud uzavřel, že výhrady, které žalobce proti shora uvedeným rozhodnutím uplatnil, jsou vzhledem k tomu, že řízení je pravomocně skončeno, již bezpředmětné, protože na výsledek řízení již žádný vliv mít nemohou, a proto odvolací soud odvolací řízení zastavil podle ustanovení a

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „dovolací soud“). Dovolatel má za to, že právní posouzení odvolacího soudu je v rozporu s právem žalobce na spravedlivý proces podle d, když podal tři odvolání proti usnesením soudu prvního stupně, týkající se jeho procesních práv a povinností. Protože tato odvolání podal včas, nastaly suspensivní a devolutivní účinky a odvolací soud byl povinen o těchto odvoláních rozhodnout. Odvolací soud však nejprve vydal rozsudek ve věci samé a až poté rozhodoval o výše uvedených usneseních, která pak zamítl jako bezpředmětná, když je rozhodovaná věc již měritorně a pravomocně vyřešena. Vyloučil tak možnost žalobce domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, přičemž případná změna v posouzení těchto usnesení by měla význam při rozhodování v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, vedeného pod sp. zn. , ve kterém je předmětem zadostiučinění za nemajetkovou újmu a tedy i posouzení, zda žalobce nebo soud přispěli k nepřiměřené délce tohoto řízení. Dovolatel poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. , kdy má za to, že odvolání nebylo bezpředmětné, neboť usnesení nabyla právní moci a jsou považována za zákonná rozhodnutí, což bude mít vliv v rámci řízení přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Dovolatel proto navrhnul, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ) – dále též jen „“.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení platí, že důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolací soud je přitom vázán vymezeným dovolacím důvodem ( ).

Podle ustanovení , žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Je zřejmé, že dovolatel namítá procesní vadu, kdy odvolací soud nejprve rozhodoval rozsudkem ve věci samé a až poté rozhodoval o procesních otázkách v témže řízení, kdy bylo odvolací řízení o odvolání zastaveno, kdy má dovolatel za to, že bylo rozhodnuto nezákonně, když nebyly dány důvody pro zastavení odvolacího řízení odvolání žalobce. Takto koncipované dovolání vystihuje zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , která není způsobilým dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení , neboť k jejímu posouzení slouží žaloba pro zmatečnost, a proto pro její posouzení nelze založit přípustnost dovolání (shodně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. ).

Jinak řečeno, pokud se dovolatel domníval, že je zde nesprávný úřední postup soudu, který měl za následek vydání nesprávného rozhodnutí, měl se domáhat nápravy podle ustanovení a podat žalobu pro zmatečnost, která je určena k nápravě vad, představující porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, a to u pravomocného rozhodnutí. Naopak, dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ); přičemž nelze jednotlivé instituty zaměňovat a domáhat se nápravy skrze dovolání, které je určeno primárně k nápravě právních vad.

Jelikož dovolatel nevymezil dovolací důvod způsobem stanoveným v ustanovení , nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolací soud dovolání odmítl podle ustanovení věty první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje podle ustanovení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. října 2013

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu