Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3718/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně STAPOS PRAHA s. r. o. se sídlem Praha 10, Dolní Měcholupy, Za Zastávkou 373, zastoupené JUDr. Pavlem Zimou, advokátem se sídlem Praha 2, Balbínova 404/22, proti žalované J. H., zastoupené JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské nám. 21, o zaplacení 67.544,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2013, č. j. -184, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. března 2013, č. j. -184, zrušil v pořadí druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. října 2011, č. j. -155, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2013, č. j. -168.

Proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které neobsahuje náležitosti vyžadované , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II. bod 1. a 7. - dále jen „“), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). Dovolání konkrétně neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné. Uvádí-li v dovolání, že přípustnost dovolání je dána neboť podle jejího názoru „…napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která by měla být podle názoru dovolatelky posouzena jinak, než jak byla posouzena odvolacím soudem“, nevystihuje tím vymezení ani jednoho ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v Jinými slovy řečeno, z okolností, z nichž žalovaná usuzuje na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je dovolacím důvodem ve smyslu , a už proto nemůže být současně údajem, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nad rámec uvedeného se sluší podotknout, že předpoklady přípustnosti dovolání podle nejsou splněny i proto, že žalovaná podle obsahu dovolání ( ) ve skutečnosti neuplatnila důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). V dovolání uplatněnými námitkami totiž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, na němž založil právní posouzení věci.

Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. listopadu 2013

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu